Řecko dosáhlo dohody s institucemi, které reprezentují jeho věřitele, na dalším záchranném plánu ve výši 86 miliard eur, tak praví úterní agenturní zprávy.
Znamená to konec řeckého dramatu? Nikoli, pouze další odklad a jistou míru klidu do konce srpna, kdy jsou všude – od EU přes nadnárodní a expertní instituce po vlády a parlamenty jednotlivých států – prázdniny a nikdo nic neřeší a řešit nechce, ani kdyby čert na koze jezdil.
MACHÁČEK: Ropa za 50 je pro Norsko horší než finanční krize |
Všimněme si, že například finský ministr financí nakonec souhlasil s tím, že jeho země podpoří záchranný balík pro Řecko v dohodnuté podobě, a to navzdory tomu, že ho považuje za špatný, nesmyslný a že nevěří, že vůbec bude někdy fungovat. Nejpřísnější představitel nejpřísnějšího věřitelského evropského severu tedy konstatuje vlastně totéž, co říká Tsiprasova řecká vláda: Fungovat to sice nebude, ale podepsali jsme – z donucení, nadiktovali nám to apod.
Proč vlastně někdo podepisuje něco, o čem si myslí, nebo dokonce ví, že to nemůže fungovat? Řekové asi věří, že když podepsali a budou chvíli alespoň předstírat disciplinované reformní úsilí, či dokonce opravdu reformovat, bude jim část dluhu nakonec nominálně odpuštěna, nebo alespoň roztažena do snesitelnější míry.
Někteří věřitelé kopou do plechovky u cesty
Věřitelská linie není jednotná, částečné odpuštění dluhu bude žádat i MMF, nikoli z nějakého rozmaru, ale proto, že se jeho instituce řídí, či alespoň by se měla řídit přísnou ekonomickou logikou.
Ani ti věřitelé, kteří odpuštění části dluhu odmítají, nemohou věřit, že nový záchranný plán je založen na nějaké ekonomické logice. Pokud ho podporují, je to ve skutečnosti pouze proto, že odkládají řešení, a pokud použijeme anglicismus, stále „pouze kopají do plechovky po cestě“. A i odkopnutí na měsíc dva jim stačí. Taková je bohužel dnešní evropská politická realita. Podobné úvahy či zbožná přání však pochopitelně žádná dohoda s věřiteli neobsahuje.
Někteří ekonomové sní sen o tom, že by redukce řeckého dluhu mohla být navázána na jakýsi reformní index nebo na index růstu ekonomiky, zatím ale nemáme náznaky, že by oficiální věřitelé Řecka s něčím takovým počítali.
Novou dohodu s věřiteli podle mého soudu nejlépe zhodnotil ekonom Charles Wyplosz na serveru VoxEU. Wyplosz mimochodem píše, že nová dohoda navýší řecký dluh o dalších 25 procent vůči HDP a ekonomická deprese se jenom prohloubí.
Znepokojující je také dohoda, která po Řecku žádá privatizovat 50 miliard eur státních aktiv. Kromě toho, že to je velice intruzivní, ekonom vůbec nechápe, jak se k té částce seriózně mohlo dospět, vezmeme-li v úvahu fakt, že řecká ekonomika se nachází ve stavu hluboké deprese.
Podmínky plány být splněny ani nemohou
Polovina příjmů má být vyčleněna na rekapitalizaci bank. Jenže privatizace může trvat roky. Znamená to tedy, že řecké banky nebudou vůbec rekapitalizovány? Dohoda počítá s účastí záchranného valu ESM na rekapitalizaci bank. Jenže záchranný val může půjčit pouze deset miliard eur, a řecké banky přitom potřebují nesrovnatelně víc vzhledem k odlivu úspor vzhledem k rychle rostoucímu podílu špatných půjček, který souvisí s aktuálním propadem řecké ekonomiky v posledních měsících, i s ohledem na ztrátu hodnoty vládních dluhopisů, jež řecké banky drží.
MACHÁČEK: Mlčící rakouská škola a Čína |
O strukturálních reformách se Wyplosz domnívá, že jsou sice potřebné, ale zkušenost podle něj praví, že pokud jsou zákony schváleny pod tlakem či nátlakem, nejsou potom v praxi implementovány nebo se jejich implementace vleče. Při první revizi zavádění reforem do praxe bude zastaven záchranný program a ke grexitu dojde tak jako tak.
Závěrem podle něj je, že podmínky plánu nebudou splněny, protože splněny být ani nemohou, a nakonec bude Řecko osočeno, že neplní své sliby, jako tomu bylo v minulosti už vícekrát. Přitom žádat nemožné od země, která nemá jinou možnost než podepsat, je od základu perverzní.
Chybou bylo v roce 2010 rozbít zásadu v rámci eurozóny nepomáhat a nezachraňovat (no bail out clause). Jenže tehdy si věřitelé vymohli záchranný program, protože existovala obava, že v Evropě a možná i v Americe propukne kvůli Řecku další systémová bankovní krize.
Správná politika podle Wyplosze byla vůbec Řecku nepůjčovat, netlačit na reformy a žádat po ECB, aby pouze plnila svůj mandát hlídání cenové stability.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011.
