Musíme se zastat Asada, řekl Putin a nechal syrskou opozici zasypat dalšími bombami |
Druhá podstatná věc je, že uprchlická vlna směrem do Turecka se může ještě násobně zvýšit. Při hrozbě tohoto scénáře může chtít leckdo ještě uprchnout, než nový, resp. starý režim zavře hranice s Tureckem. To není jediný důvod: města jsou zničená, práce nebude apod. Celá analýza je dostupná zde.
...
John Foley se na serveru Reuters dívá na čínskou ekonomiku a konstatuje, že Čína sice vynalezla kompas, leč směr, kterým se vydává čínská ekonomika, je velice těžké přečíst. Čínská ekonomika rostla ve třetím čtvrtletí o 6,9 procenta, což je nejnižší růst za šest let.
To by samo o sobě tolik nevadilo; potíž je v tom, že by investoři, obdchodníci a manažeři rádi věděli, jak bude Čína řídit svoje zpomalení.
Nedávný kolaps čínského akciového indexu otřásl burzami i jinde ve světě, ačkoli zahraniční expozice vůči čínské burze je velmi slabá.
Překvapivá devalvace čínské měny vůči dolaru o dvě procenta by také neměla vyvolat velké reakce. Čínská měna je stále o dvanáct procent silnější než před rokem.
Potíž je v tom, že čínští technokraté, tolik obdivovaní za to, jak vytáhli miliony lidí z chudoby, poněkud ztratili na důvěryhodnosti. Pád burzy se zvrátit nepodařilo. A ani pokles jüanu trhy nestabilizoval.
Cíl proměnit čínskou ekonomiku z exportem a výrobou tažené ekonomiky na hospodářství více závislé na službách je možná nadlidský. Znamenalo by to přesměrování stovek milionů lidí a bilionů dolarů kapitálu. O nic podobného se v historii lidstva ještě nikdo nepokusil. Zisky čínských průmyslových firem klesají, zmenšuje se objem železniční dopravy.
Údaje o tom, že adekvátně roste sektor služeb, ale nejsou moc věrohodné.
Čínský sektor služeb sice zaznamenal vloni větší růst než v předchozích třech letech, je to ale především proto, že položka „zemědělské služby“ byla jednoduše přesunuta z jedné kategorie do druhé.
Čínská vláda chce dát větší prostor silám nabídky a poptávky. Jenže jak je to ve skutečnosti? Čína oznamuje plány jako zóny volného obchodu a redistribuci bohatství od státu k zákazníkům. Skutečné funkce trhu ale často neexistují. Velké firmy nesmějí krachovat ani být převzaty. Čínský sektor výroby oceli má volnou kapacitu 300 milionů tun –třikrát více, než je celková produkce USA. Celkový dluh činí 280 procent HDP, ale velké krachy jsou stále věc neznámá.
Zjistit, jak se Číně doopravdy daří, je skoro nadlidský úkol, a pokud někdo z náhodně vytržených údajů něco zásadního usuzuje, svědčí to spíše o jeho předsudcích než o něčem relevantním.
Horší je, že žádný koherentní čínský plán, jak řídit tamější pokles, asi neexistuje. Ne že by čínští mandaríni byli hloupí, jsou to ale prostě jenom lidé.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
