Přesto je geopolitická váha Ruska ve světě mnohem větší než váha obou zemí. Nejprve ještě několik dalších údajů. Americký HDP v roce 2017 činil 19,3 bilionu dolarů. Americká ekonomika je tedy 13krát větší než ta ruská. Čínské hospodářství je větší osmkrát, německé 2,5krát, francouzské 1,8krát a EU jako celek je ekonomicky 12krát větší než Rusko.
Ekonomická velikost země většinou předurčuje její politickou a vojenskou důležitost. Velká ekonomika většinou poskytuje prostředky pro vojenskou a politickou důležitost. Rusko zkrátka vojensky zápolí v jiné kategorii, než je jeho ekonomická váha.
Udržovat vojenský potenciál je pro Rusko velice nákladné. V roce 2017 ruské vojenské výdaje činily 61 miliard dolarů, americké desetkrát tolik, tedy 603 miliard dolarů. Čína utratila za obranu 151 miliard dolarů, Francie a Německo dohromady 90 miliard dolarů, což je o 50 procent více než Rusko. Všechny tyto země přitom dávají na zbrojení mnohem méně procent HDP než Rusko. To, aby si udrželo jistý vojenský význam, musí neúměrně zatěžovat svou ekonomiku.
Čím to tedy je, že je Rusko bráno z bezpečnostního pohledu tak vážně?
Prvním důvodem je pochopitelně jaderná kapacita. Rusko a USA mají ve světě jedinečnou pozici: mohou úplně zničit svého oponenta v případě jaderného útoku na své území. Žádná jiná nukleární velmoc kromě USA tuto kapacitu nemá. Dokud bude Rusko touto kapacitou disponovat, bude jeho politická váha mnohem větší, než by naznačoval jeho ekonomický význam.
Rusko je také producentem mnoha strategických surovin a zásobuje Evropu ropou a plynem. Může to využívat jako páku v nátlaku na evropské země. Nemůže to ale přehánět, protože by povzbudilo evropské země k rychlejšímu hledání náhradních zdrojů. Na ropu ani na plyn nemá Rusko monopol.
De Grauwe dochází k závěru, že EU, která je ekonomicky 12krát větší než Rusko, nepřeklápí svůj hospodářský význam do vojenské moci a významu. EU vybudovala hospodářskou unii, ale za obranu je zodpovědný každý stát zvlášť. Kdyby se francouzské a německé vojenské kapacity spojily, vznikla by síla budící respekt, aniž by bylo třeba utrácet za obranu významně více. Kombinované vojenské útraty francouzsko-německé obranné unie by byly o 50 procent vyšší než ty ruské, což je dostatečná váha proti jakémukoli ruskému diktátorovi.
Tolik De Grauwe. S jeho závěrem se Monitor JM neztotožňuje. Jedna věc je koordinace evropských vojenských nákupů, druhá věc je výstavba evropské armády, což je velice riskantní věc, protože by to mohlo oslabit americký zájem na obraně našeho kontinentu. Mnohem lepší varianta je, že všechny členské státy NATO budou plnit předepsaná dvě procenta HDP na obranu, což samo o sobě zvýší prestiž EU i NATO v očích Ruska. Společná evropská armáda by mohla dopadnout jako nedostavěný a dosud ne zcela stabilní projekt eurozóny. NATO je funkční organizace a evropskou obrannou unii řízenou nějakým evropským komisařem si raději nepředstavovat.
K výčtu důvodů, proč je Rusko bráno vojensky vážně, bych zařadil fakt, že jde o jedinou zemi na světě řízenou profesionální tajnou službou a studená válka pomocí dezinformací je docela chytrá a laciná záležitost. A třeba v Sýrii se ruská armáda de facto cvičí v boji a také to není moc drahé: zbavuje se starého šrotu a vyřazené munice. Nakonec má Rusko také nějakou vojenskou doktrínu, která v případě potřeby (ohrožení Rusů žijících v sousedních zemích) počítá s teritoriální expanzí.
