Připomeňme, že bývalý zvláštní vyšetřovatel ruského vměšování do amerických prezidentských voleb v roce 2016 Robert Mueller ve své závěrečné zprávě konstatoval, že Rusko interferovalo do minulé kampaně „rozsáhle a systematicky“, a to především proti Hillary Clintonové. Zároveň je důležité upozornit, že zpráva nekonstatuje, že by se Trump nebo někdo z jeho týmu na této konspiraci podíleli, ani netvrdí, že bez tohoto faktoru by minulé volby dopadly jinak, tedy v neprospěch Trumpa.
Trump se na svého ředitele pro tajné služby Maguira rozzlobil, a to do té míry, že ho vyměnil za extrémně loajálního amerického velvyslance v Německu Richarda Grenella. Maguirovi Trump vyčítal, že se zprávou o ruském vměšování běžel nejprve do Kongresu a až pak s ní seznámil Bílý dům.
Mezitím americký deník The Wall Street Journal informoval, že tytéž tajné služby varovaly zatímního lídra demokratické kandidátky Bernieho Sanderse, že ruské tajné služby aktivně podporují právě jeho kampaň. Už předtím Trump tweetoval, že Rusové by měli spíš podoprovat „Bernieho“, když byl kdysi v Moskvě na svatební cestě, apod.
Náš komentář k celé věci:
Největší službu Rusku prokazují americká média všeho druhu – a bohužel také výstupy zpravodajců. Ti mají počítat s tím, jak se s jejich zprávami bude v médiích a na sociálních sítích nakládat. Rusko je upadající regionální mocnost. Je sice stále velmi nebezpečné, ale uvědomme si, že má HDP velikosti Itálie a hroutící se demografickou strukturu. V Rusku upadá věda i vojenské vybavení, přestože se do něj investuje.
Ano, Rusko umí dezinformační válku, hoaxy a fake news, ale nejspokojenější je ve chvíli, kdy se americké elity, politici a novináři začnou tvářit, že tato upadající regionální mocnost může rozhodovat volby v nejmocnější demokracii světa, ve vojensky nejsilnější zemi světa a v dosud nejsilnější světové ekonomice. Co víc si může Rusko přát? Image takového nedozírného vlivu je přece k nezaplacení. A „k nezaplacení“ je špatný výraz, protože to vlastně nic nestojí.
A už jen proto, že Rusko tuto image má, bude fake news a dezinformace šířit i nadále. Počítá snad někdo s tím, že Rusové řeknou, „s šířením dezinformací ve prospěch či neprospěch některých kandidátů na prezidenta jsme úplně přestali, protože si to Amerika nepřeje“?
Rusům samozřejmě jde na prvním místě o demonstraci vlivu, k čemuž ale ochotně pomáhají všichni užiteční idioti v USA. Další motivy jsou podružné, podívejme se však přeci jen na ně. Rusko klidně bude podporovat Trumpa i Sanderse, hlavně proto, že tito dva zatím vedou. Až – a pokud – povede někdo jiný, budou to zkoušet s ním. Jde hlavně o to, aby na tom, kdo nakonec vyhraje, ulpěla image, že by to bez Ruska nedokázal.
V případě Sanderse není věcně moc zajímavé, že byl v 80. letech na svatební cestě v Moskvě. Rusům se ale může hodit, že jeho izolacionistická politika – pokud by byl prezidentem – oslabí Ameriku ve světě a že jeho marxistické plány oslabí americkou ekonomiku.
Co se může hodit v případě Trumpa, není moc jasné. Trump posílil americkou vojenskou přítomnost v Pobaltí a v Polsku, o tom, že je NATO přežité, už dávno nemluví, skrze sankce zastavil rusko-německý plynovod Nord Stream 2 těsně před dokončením. Trump se konfrontuje s Íránem, který je de facto ruským spojencem, Asadův chemický útok v Sýrii vytrestal Trump raketovou odvetou apod.
V Moskvě se může líbit, že Trump prohlubuje určitý antagonismus mezi evropskými členy NATO a USA. Může ale Trump za to, že většina evropských členských zemí NATO neplní své smluvní závazky ve věci výdajů na obranu? Ano, Trump nemá rád Evropskou unii a nemá s ní trpělivost. EU by ale byla mistrem světa v sebepoškozování a zmatečnosti i bez Trumpa a Putina.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
