Pokud totiž dojde k dohodě o odchodu Británie z EU, je velmi nepravděpodobné, že EU bude souhlasit s prodloužením dvouleté lhůty, která je stanovená článkem 50 Lisabonské smlouvy. Text z Financial Times zde:
Situace bude úplně odlišná, když k žádné dohodě nedojde. V takovém případě EU nic neztratí, když dá Británii dalších šest měsíců na rozmyšlenou, jestli uspořádá nové referendum, nebo dá přednost tzv. divokému brexitu či brexitu bez dohody.
Rebelie proti dohodě je podle Münchaua v Británii silnější, než se zdálo. Zastáncům dohody počty moc nevycházejí.
Vůdce opozičních labouristů Jeremy Corbyn řekl německému týdeníku Der Spiegel, že jeho cílem není zvrátit brexit. Volby jsou pro něj důležitější. A volby nakonec více vyhovují i konzervativcům, kteří mají obavy, že druhé referendum by vedlo k rozpadu strany.
Münchauova predikce říká, že pokud připravovaná dohoda o vystoupení Británie z EU v parlamentu neprojde, budou v Británii parlamentní volby – a v těch spolu budou bojovat dvě verze brexitu. Dohoda, kterou dojednala premiérka Theresa Mayová, a představa labouristů o celní unii a určité obdobě jednotného trhu.
…
Joseph C. Sternberg v článku pro The Wall Street Journal srovnává EU s Amerikou a domnívá se, že Evropané by si rádi užili něco podobného, jako jsou americké „midterm elections“. Soudí tak dle zájmu, jaký americké volby v evropských médiích vyvolaly. Podle autora jsou Evropané vlastně frustrováni z toho, že o ničem podobně důležitém rozhodovat nemohou.
Jako příklad evropské politické nudy uvádí volby v rámci frakce EPP (Evropské lidové strany), jež zvolila Manfreda Webera coby svého vedoucího kandidáta do evropských voleb. Volí se šéf uskupení, které zcela jistě zůstane nejsilnějším v Evropském parlamentu i po květnových volbách, ale de facto to zajímá jen těch pár set či tisíc lidí, kteří se toho zúčastní.
Alespoň že bývalý finský premiér Alexander Stubb byl Weberovi vyzyvatelem, ale jeho slogany jako „Představujeme novou generaci Evropa“ nebo „Nejlepší věc na Evropě je, že spolu vyjdeme bez ohledu na různé názory“ jsou úplně bezobsažné.
Stubb za to ovšem nemůže. Stále více moci se podle Sternberga soustředí v rukou Evropské komise, jíž schází silná vnější demokratická kontrola. EK schvaluje nebo odmítá národní rozpočty, stanovuje antimonopolní politiku a řídí mezinárodní obchod.
Američané alespoň zažívají otevřený a demokratický střet dvou různých koncepcí a pohledu na svět.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
