Zatím, tedy v úterý ráno, nebylo zřejmé, co na navrhovanou dluhopisovou konverzi řeknou věřitelé. Kromě dluhopisů svázaných s růstem se mluví o „věčném dluhopisu“ (perpetual bond). Českou definici jsem našel třeba zde. V zásadě jde o dluhopis, který v pravidelných intervalech vyplácí úrok nebo kupon, ale nikoli jistinu. Emitent ho může stáhnout. Měřeno přísnou logikou se vlastně o dluhopis vůbec nejedná.
Dnešní editorial Bloombergu moc nepotěší. Praví se v něm, že Západ ani USA nemají koketovat s myšlenkou vyzbrojování Ukrajiny. Je prý totiž jasné, že Západ není ochoten jít do vojenského konfliktu s Ruskem kvůli Ukrajině, a pokud to v Rusku budou chápat tak, že NATO vyzbrojuje Ukrajinu, agresivní apetýt Ruska jenom poroste. Rozlišování mezi obrannými systémy a útočnými zbraněmi je prý možná důležité pro americké domácí publikum, ale Rusy to vůbec nezajímá.
Západ prý musí dát Ukrajině najevo, že členství v NATO nepřipadá v úvahu, pro Rusko je to červený hadr. (Poznámka autora Monitoru: Otázka ovšem je, zda nejsou Rusové přesvědčeni o tom, že NATO vyzbrojuje Ukrajinu, už dnes).
Gideon Rachman v dnešním článku pro FT poukazuje na to, že Evropu ovlivňují tři krize najednou. Agresivní Rusko, imploze na Blízkém východě a nástup radikálních stran hrozící obnovením krize eurozóny. Společné tyto krize mají to, že u všech tří je zjevný potenciál k intenzifikaci a zhoršení.
Proruští separatisté jsou agresivnější a vítězí. Ruská invaze na Ukrajinu představuje pro EU nejsilnější zahraničněpolitickou výzvu od druhé světové války. Útoky v Paříži ukázaly, že nestabilita se z Blízkého východu přenáší i do Evropy, jak v podobě vývozu terorismu, tak hrozby zvýšení nelegální migrace. A i když leckdo tvrdí, že se Řecko s věřiteli nakonec dohodne, moc tomu momentálně nenasvědčuje.
Rachman je autorem myšlenky, že každý komentář má mít svou zapamatovatelnou myšlenku. Jaká je tedy ta v jeho textu? Asi jde o to, že Rachman tvrdí, že paralely s 30. lety jsou přece jen přehnané. Dnes existují v Evropě funkční sociální státy, které brání pádu do pasti drastické chudoby, a Západ si vytvořil obrovský polštář bohatství, který v 30. letech neměl. Na druhou stranu autor píše, že současná atmosféra v Evropě je tak nestabilní a nepředvídatelná jako nic, co si v životě pamatuje.
Na Bloombergu konstatují, že to vypadá, že se Švýcarsko ani po razantním posílení švýcarského franku do žádné recese nedostane. Asi je to tím, že tam prostě umějí svoje průmyslové a exportní firmy dobře řídit a rychle snížit náklady, když hrozí nebezpečí.
Ekonomové Francesco Giavazzi a Guido Tabellini se na VoxEU zabývají kvantitativním uvolněním ECB. I když je text napsán před čtrnáct dní starým oznámením, konstatuje, že velikost uvolnění je mnohem důležitější než sdílení rizika. Disputace o tom, jestli riziko zůstane v bilancích národních bank, nebo se bude sdílet skrze ECB, jsou prý výhradně politické. Důležitý je rozsah programu.
ČTĚTE TAKÉ: |
