Teprve potom evropské centrální banky mimo eurozónu rozhodnou o tom, jestli a o kolik samy budou snižovat úrokové míry, nakupovat aktiva, intervenovat a všelijak se bránit importované disinflaci, či dokonce deflaci.
Žádná z těchto zemí prý nechce prohrávat v měnové válce, které se zúčastňuje ECB. Zatímco ECB by nikdy nepřipustila, že míří na kurz, samozřejmě připouští, že slabší euro pomáhá exportu, oživení ekonomiky i inflaci.
Země, které pociťují tlak na posílení svých měn, čelí také tlaku na snižování cen. Švédská inflace činí 0,1 procenta ve srovnání s dvouprocentním cílem. V případě Dánska je inflace 0,3 procenta, v ČR 0,2 procenta. Spotřebitelské ceny přímo klesají ve Švýcarsku, Polsku a Maďarsku.
Paradoxem je, že švédské ceny nemovitostí vzrostly od roku 2009 o 50 procent a tamější HDP roste dvakrát rychleji než v eurozóně. I tak země bude potřebovat dále uvolnit měnovou politiku.
V Dánsku je nezaměstnanost pod čtyřmi procenty a ceny bytů vzrostly loni o deset procent. Stejně bude muset dánská centrální banka intervenovat, aby udržela pevnou vazbu na euro.
Měnová politika ČNB je v textu označena za „nepopulární“. I tak v ní ČNB bude muset pokračovat, i když HDP roste o 4,7 procenta.
...
10. listopad je ročním výročím uvolněného kurzu rublu. Rubl byl „osvobozen“ poprvé za ruskou i sovětskou historii. Analýza téže agentury přehledně dokumentuje na pěti grafech, co se od té doby odehrálo.
1. Rubl oslabil o 30 procent vůči dolaru, což nastartovalo inflaci, která je nyní nejvyšší za třináct let a drží se na úrovni přes 15 procent.
2. Prudce roste procento Rusů žijících pod hranicí chudoby, i když jich je ale pořád třikrát méně než v roce 2000.
3. Průměrný Rus pořád vydělává měsíčně 10 barelů ropy. Vývoj mezd a cen ropy koreluje s minimální výchylkou. Průměrné ruské dolarové mzdy jsou na poloviční úrovni oproti září 2014.
4. Konzumenti mění své návyky. Méně cestují, kupují ruské produkty.
5. Ceny ropy sice klesají, ale díky slabému rublu rostou rublové zisky ruských ropných společností. Proto ruská vláda připravuje jejich zvláštní zdanění.
...
Financial Times informují, že evropští ministři vnitra v úterý rozhodli o tom, že budou zjišťovat možnosti, jak začít stavět sběrná centra pro uprchlíky také v balkánských zemích mimo Evropskou unii, tedy v Makedonii a v Srbsku.
Přitom ještě nedávno měly být zřízeny hotspoty pouze v Řecku a Itálii. Otázkou ale je, zda s něčím takovým budou zmíněné státy souhlasit, a pokud ano, co za to budou chtít a kolik to bude stát. Srbové jsou – jak známo – dosti hrdý národ. Předjednal to s nimi někdo?
Pak je zajímavé, jak EU chaoticky pořád mění plány. Jak je to tedy s těmi hotspoty v Řecku a Itálii? Fungují, nebo ne? Článek také píše, že z nových sběrných center budou adepti relokováni do dalších zemí EU. Ony už snad byly dohodnuté stálé relokační kvóty? Samozřejmě že nikoli.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
