Americký ministr obchodu Wilbur Ross řekl agentuře Bloomberg, že rozhovory s Evropany pokračují dobře a že bude možné se clům vyhnout.
Donald Trump má rozhodnout 14. listopadu, ale spíše se rozhodne prodloužit čekací období. To, že hrozba tarifů visí ve vzduchu, je totiž účinný a silný diplomatický nástroj. Evropské automobilky více investují v USA, část investic se tedy odvrací od Evropy a přechází do Ameriky – nebo se to alespoň slibuje.
A co se nějaké jistoty týče, Trump si vždycky může vše rozmyslet.
Otázka německého obchodního přebytku s USA nikdy nezmizí z Trumpova radaru. A stejně tak tato otázka nebude hned tak vyřešena. MMF nedávno upozornil na to, že většina negativních dopadů ohledně cel na auta bude nepřímá. Většina evropských automobilek už buduje větší kapacity v Americe, aby je případná budoucí cla nezaskočila. Trump prostě v tomhle ohledu vyhrává tak jako tak.
Konsenzus vypadá tak, že cla jsou špatná politika. Možná, ale jak pro koho a jak se to vezme. Tento poněkud statický názor ignoruje skutečnost, že firmy reagují na hrozbu spuštění cel předem, funguje už samotné očekávání či kredibilní hrozba.
Samotnými řečmi o clech můžete zvyšovat investice u sebe doma, a umenšovat tak svůj obchodní schodek, pokud vám na tom politicky záleží.
…
Francouzský prezident Emmanuel Macron postupuje podle serveru Eurointelligence.com vůči Číně velice zajímavým způsobem. Na cestu do Číny s sebou bere evropského komisaře pro obchod a německého ministra. Už před časem Macron pozval do Francie Angelu Merkelovou a Jeana-Clauda Junckera na společné jednání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Z francouzské návštěvy v Číně tak dělá částečně návštěvu celé EU – a z návštěvy čínského prezidenta ve Francii také návštěvu EU.
Možná je chytré tuto evropskou kartu hrát, na mnohé francouzské voliče může působit, že Macron vystupuje jako hlavní lídr Evropy, jako skutečná evropská diplomatická jednička. Navíc EU zatím tápe ve věci vytvoření společné pozice vůči Číně, takže Macron vypadá jako někdo, kdo se chápe iniciativy.
Angela Merkelová ustoupila Číně ve věci 5G a Huawei, Británie následovala a narůstá tlak na Francii, aby šla stejným směrem. Macronovi se podařilo dojednat lepší ochranu zemědělských produktů. Jenže ochrana sýra roquefort není nic proti velkým slonům v místnosti. Čína stále dotuje svoje velké firmy a uzavírá vlastní trh exportu z Evropy.
Je dobře, že Macron prodává EU jako partnera, se kterým má Čína jednat a počítat. Možná ale pro někoho Macron vypadá jako naivní eurofederalista. Evropská komise ho možná nebude následovat a Německo bude dál podporovat hlavně krátkodobé zájmy svých firem. A pro Čínu bude možná stále výhodnější rozdělená a rozklížená Evropa, což pomůže prosazování projektu nové hedvábné stezky.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
