Autor vysvětluje, že vyšetřování se děje pod deštníkem RICO („Racketeer Influenced and Corrupt Organizations Act“, tedy volně přeložme „zákon o vyděračských, vlivových a zkorumpovaných organizacích“), který vznikl proto, aby vyšetřoval kriminální syndikáty, které převzaly původně k zákonům konformní organizace.
Zákon RICO umožňuje americkým vyšetřovatelům dokázat, že obvinění participovali na činnosti kriminální organizace a zároveň se dopustili nejméně dalších dvou trestných činů, jako je úplatkářství a defraudace. Pokud to američtí vyšetřovatelé dokážou, obviněný je vinen z vydírání a stane se adeptem na vysoký rozsudek, zabavení majetku a může ještě čelit žalobám podle občanského zákoníku. Vloni americký federální odvolací soud oznámil, že RICO lze uplatňovat za přísných podmínek extrateritoriálně.
Autor si ale není jist, jaký vliv to bude mít na volby uvnitř FIFA, kde může být chápáno kontraproduktivně, že USA se chovají jako „extrateritoriální imperialista“, což je nálepka, kterou mají Američané dávno i bez této kauzy.
No, napadá mne dnes například: vykládejte o kriminální organizaci něco v zemi, kde soudce považuje za normální, že premiérova milenka a sekretářka úkoluje tajnou službu k soukromým účelům. Já bych spíše řekl, že to je „kriminální převzetí původně zákon ctící organizace“ (Úřadu vlády).
...
Na témže serveru píše Mark Gilbert, že řecká situace připomíná film Na Hromnice o den více, ve kterém se Bill Murray ocitne v nekonečné 24hodinové smyčce. Šťastný konec nastane až tehdy, když Murray změní svůj osud a stane se příjemnějším člověkem. Totéž se asi týká chování Řeků, kteří budou muset půjčit své vládě ulité peníze, protože té rychle dochází hotovost a dluží už i dodavatelům léků.
Řecku už docházejí gauče či matrace, ve kterých se nacházejí zapomenuté a ulité mince a bankovky, i když se upřímně neví, kolik těch „ulitých gaučů“ Řecko má. Nouriel Roubini se například domnívá, že „džbány s penězi“ se vynoří na poslední chvíli, ale nespecifikoval odkud. Pokud ne, skončí řecký film v červnu špatně: kapitálové kontroly, platební neschopnost vlády a suverénní bankrot.
...
Richard Fuld, bývalý šéf Lehman Brothers, předstoupil od roku 2008 poprvé v New Yorku předveřejnost (pomineme-li výslech v Kongresu) na konferenci o financování nových podniků a samozřejmě žádnou chybu nepřiznal. Financial Times reportují, že prý krize sice byla obrovská bouře, ale začala ji vláda. Vláda zařídila, že si nevhodní adepti začali půjčovat na bydlení, vláda zařídila „šok úrokových měr“, vláda poslala Lehmany do bankrotu, zatímco konkurenci zachránila. Všechny investiční banky byly prý zapákované příliš a Fuld prý možná podcenil „násilné poryvy trhu a rychlost přesouvání nákazy z jedné třídy aktiv do druhé“.
...
Na Reuters píší, že přísná transparentnost žádaná po centrálních bankách (protože jejich vedení je příliš mocné a nikým nevolené) má své meze. Kevin Warsh, jeden z bývalých guvernérů Fedu, prý nedávno řekl, že na nahrávaných schůzích čtou členové boardu předpřipravené projevy, a když je čte jejich kolega, koukají do svého telefonu. Živá konverzace probíhá teprve během přestávek na kávu.
