Farmářské trhy.
Součástí toho jsou – jako to známe z Evropy – samozřejmě také pravidelné farmářské trhy, ale i jakési festivaly občerstvení, bister, restaurací a etnických kuchyní. Jsou tu k dispozici nejrůznější speciality afrických i jiných národů a kmenů. Schází se tu nová černošská střední třída, turisté, bílí hipsteři apod.
Corporate Mining District, (původní) sídla bohatých těžařských společností.
V samotném centru Johannesburgu najdeme tzv. Corporate Mining District, což jsou (původní) sídla bohatých těžařských společností. Samotné město stojí na vyvýšené planině ve výšce naší Sněžky, ale je to hlavně docela mladé město postavené přímo nad zásobami zlata. Důlní korporace si postavily svá sídla na místech, kde se předtím těžilo. Centrum města je vůbec poddolované, což vede k různým regulacím ohledně výšky budov apod. Koneckonců to známe z Ostravy a o víkendu tu nenajdeme skoro ani živáčka.
Tohle je tržnice v centru města na bývalé železniční platformě, ale moc to tady nežije.
Centru Johannesburgu.
Tohle je tržnice v centru města na bývalé železniční platformě, ale moc to tady nežije.
Příjezd vlaků.
Do centra města přijíždějí desítky vlaků z tzv. townshipů v blízkosti města, jako je například Soweto. Ocenit lze, že hustě obydlené townshipy mají k dispozici poměrně kvalitní a frekventované železniční spojení.
Centrum bývalo honosné, o čemž svědčí množství luxusních pískovcových budov. Mnoho z nich je dnes prázdných.
Centrum bývalo honosné, o čemž svědčí množství luxusních pískovcových budov. Mnoho z nich je dnes prázdných.
Sběr odpadků.
Sběr odpadků a jejich tažení v jakýchsi pytlích na kolečkách je poměrně frekventovanou záležitostí v centru města, Jiří Peňás – specialista na veřejný úklid – by to jistě náležitě ocenil. Do některých částí města je ale lépe nechodit, a to ani ve dne, ani v noci. Lepší je se dívat z auta nebo turistického autobusu.
Rychloautobusy.
Místní se přepravují bílými autobusy.
V Johannesburgu neexistuje moc dobrá veřejná doprava a obyčejní lidé se většinou přepravují bílými mikrobusy, kterých jsou všude tisíce. Platí se v nich hotově, a kam jedou, poznáte podle gest ruky. Něco podobného jako jeepneys na Filipínách, ale je to asi trochu spořádanější.
Rychloautobusy.
V poslední době byl vybudován také systém rychloautobusů se speciálními zasklenými zastávkami, který vede až do Soweta. Autobusy mají chráněnou dráhu, jako inspirace posloužil systém z kolumbijské Bogoty, který autor Monitoru viděl před pěti lety na vlastní oči. Lidé ale zatím dávají přednost spíše těm mikrobusům, asi je to moc drahé.
Místní pivo podávané v krabicích na mléko.
Při návštěvě Soweta mne jako první zaujalo místní pivo podávané v krabicích na mléko. To jsem opravdu v životě neviděl. Myslel jsem, že pivo v PET lahvích nic nepřekoná.
Soweto.
Soweto je zkratka pro South Western Township. Dělníci a polootroci pracující ve zlatých dolech původně spali na zemi, ve stanech a v bahně, pak jim vláda začala stavět unifikovaná přístřeší připomínající lepší koncentrační tábor.
Obyvatel města.
Když jsem tam byl, dost hustě pršelo, takže nebylo ani poznat, že v jednotlivých zónách Soweta bydlí celkově asi pět milionů lidí, a to to není zdaleka jediný township v okolí Johannesburgu. Apartheid townshipy využil k důsledné segregaci obyvatelstva, v jednotlivých zónách bydlely různé národy a kmeny, které se mezi sebou bezpečně poznaly odstínem pleti a celkově bylo distriktů jedenáct. Navzájem byly izolovány, aby se národnosti nevhodně nemísily. Do města za prací mezi bílé se smělo pouze na propustku a večer zase šup domů do ghetta.
|
V době apartheidu neměli v Sowetu ani elektrický proud. Dnes ho mají, stejně jako funkční vodovody a kanalizaci. Celé Soweto je perfektně vyasfaltováno, Češi by mohli závidět. Někteří si bydlení přestavují v docela slušné domky, jiní na svých dvorcích ubytovávají v plechových boudách imigranty, další nechávají obydlí v původním tvaru. Pokračování napínavého příběhu v pondělí. ̈
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnosti.
