Otázkou je, jestli bude vítězství v Senátu tak drtivé, aby něco tak radikálního bylo možné. Dodejme ale, že rovněž republikáni alarmují své voliče s tím, že to demokraté chtějí udělat. Upozorňují je, že v těchto volbách nepůjde jen o obyčejné střídání Trumpa po čtyřech letech, hlasuje se o dlouhodobém mocenském posunu v partajní a ideologické politice.
Deník The Wall Street Journal upozorňuje, že pokud se tak stane, půjde v moderní době o něco bezprecedentního. Naopak normální to bylo v 19. století. Přijímání států také na základě stranické a politické výhodnosti bylo tehdy běžné s tím, jak se země posunovala víc a víc na Západ.
Nejnovější státy, Aljaška a Havaj, byly přijaty v roce 1959 jako pár právě proto, aby v Senátu zůstala zachována politická rovnováha. Demokraté chtěli přijmout Aljašku, aby kompenzovali republikánskou touhu přijmout Havaj. Mimochodem, stranické preference obou států se od té doby vyměnily. Cosi jako princip kompenzace či kompenzační kompromis ale platí.
Oproti tomu přijetí Portorika a federálního čtverce jménem District of Columbia by dlouhodobě posílilo pozice Demokratické strany v Senátu. Průměrný americký stát je dnes v průměru o něco více republikánský než americký volič. Senát ale nebyl záměrně konstruován tak, aby odrážel voličské nálady. Zvětšení Senátu je tedy pro demokraty jednou z možných cest. Americký systém totiž omezuje koncentrované majority a strany musejí zabodovat i mimo své tradiční bašty.
Další věcí je, že levicoví pokrokáři stále víc zdůrazňují, že americké instituce jsou nespravedlivé a fundamentálně zkorumpované. Otcové zakladatelé moudře dosáhli kompromisu v tom, že každý stát je reprezentován rovnoměrně v Senátu a podle velikosti populace ve sněmovně.
Když ale nevěříte dobrým úmyslům otců zakladatelů a jste skeptičtí vůči federalismu (jako je dnes většina amerických pokrokářů), pak se Senát může stát frontou boje o více přímé demokracie. Demokraté si ospravedlní nafouknutí Senátu jako boj za spravedlnost a rovnost, nikoli coby pokus uchvátit pro sebe víc moci.
Senát s šestiletým mandátem pro senátory byl také vymyšlen jako brzda prudkých ideologických změn a poryvů a jako nástroj pro tvorbu kompromisu. I když se americké profesionální elity v poslední době velmi posunuly doleva a vzaly s sebou i mnoho úřadů a institucí, Senát už šest let ovládají republikáni.
Dalším argumentem demokratů je, že v Portoriku žije převážně hispánské obyvatelstvo a ve Washingtonu D.C. hlavně černošské obyvatelstvo. Odpor proti povýšení těchto oblastí na státy je proto podle nich ze strany republikánů motivován rasisticky. Dalším argumentem je, že staří bílí muži jsou dle pokrokových médií ve sněmovně i Senátu reprezentováni příliš a disproporčně.
Otcové zakladatelé vytvořili záměrně systém, který má za cíl držet velice diverzifikovanou republiku pohromadě. Zakládat reprezentaci na rase a identitě – jako je to běžné třeba v Libanonu či Belgii –, není vůbec dobrý nápad.
Boj o povýšení teritorií na státy by neměl být založen na stranických zájmech, ale na obraně ústavnosti v dobách hluboké polarizace. Proč vlastně vymysleli otcové zakladatelé ten federální čtverec? Proto, aby americké federální instituce měly nějakou federální suverenitu.
Pokud bude Washington D.C. stát, může používat moc tohoto státu jako páku proti federální vládě, například tím, že jí odepře služby a bezpečnost. Co se Portorika týče, je třeba respektovat přání obyvatel. Velká část si připojení k USA nepřeje a výsledky referenda z roku 2012 jsou neplatné.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
