Rozhovory o budoucím sedmiletém rozpočtu Evropské unie jsou často představovány jako souboj střední a východní Evropy, která si žádá víc dotací, a severozápadní Evropy, kde se dává najevo, že štědrost má své meze.
Politici v bohatších zemích samy sebe portrétují jako charitativní duše a kritizují voliče ve východní Evropě, že si volí euroskeptické autokraty, kteří prý inkasují velké šeky z Evropy, zatímco nadávají na Brusel.
Dá se na to dívat i jinak. Většina bohatství plyne z chudších zemí do zemí bohatších, nikoli obráceně. Začněme odlivem mozků: evropská periferie krvácí, ztrácí svoje mladé lidi, jejichž vzdělání bylo zaplaceno domácími daňovými poplatníky.
Mezi roky 2009 až 2015 přišlo Rumunsko o polovinu svých doktorů. Další a další jsou aktivně rekrutováni západními HR agenturami, aby se pomáhali starat o stárnoucí obyvatelstvo na západě Evropy.
Nejde jen o Rumunsko. Polsko přišlo za jednu dekádu o sedm procent lékařů a sester. Polovina polských studentů medicíny plánuje po studiích odejít do zahraničí; v Bulharsku je to celých 90 procent. Od vstupu do EU v roce 2013 přišlo Chorvatsko o pět procent praktiků.
Jde o velký transfer bohatství. Vzdělání lékaře stojí v Rumunsku 100 000 eur. V jednání o rozpočtu EU se to vůbec neobjevuje – ale mělo by. Jen roční odliv doktorů představuje čtvrtinu částky, kterou Rumunsko každoročně dostává z evropského rozpočtu, aby se pokusilo dohnat původní členy klubu.
Bohaté země neberou v úvahu ani transfery privátních peněz. Zisky západoevropských společností ve střední a východní Evropě daleko převyšují veřejné zdroje, jež jsou přesouvány na východ. Mezi lety 2010 a 2016 získaly státy V4 z EU fondy ve výši dvou až čtyř procent svého HDP. Odliv zisků a dividend se rovnal čtyřem až osmi procentům HDP.
Francouzi se možná bojí polského instalatéra, mnozí zaměstnanci ve východní
Evropě se ale zase bojí svých francouzských šéfů. Když jsem doma v Bukurešti – píše europoslankyně –, nakupuji ve francouzském supermarketu, můj telefonní operátor i vodárenská společnost patří francouzským firmám a účet za plyn platím francouzské nadnárodní firmě skrze francouzskou banku.
Členství v EU střední a východní Evropě nesmírně prospělo, ale západní Evropa z toho také krásně profitovala. Politici by to měli svým voličům v západní Evropě vysvětlit. Už je načase. EU peníze nejsou charita, představují však princip něco za něco.
Představa, že ve hře o evropský rozpočet jsou vítězové a poražení, je mylná. Všichni profitujeme z jednotného trhu. Když východní Evropa vstupovala do EU, byl uzavřen nevyslovený pakt. Východ odboural bariéry obchodu a umožnil západním společnostem vyvážet do východní Evropy a levně tam vyrábět. Výměnou za to Západ slíbil přesun fondů, aby si Východ mohl vybudovat infrastrukturu, již zoufale potřeboval.
Západ si přišel na velké zisky, Východ udělal velký pokrok. Dohoda byla vzájemně výhodná. Pokud se Západ začne stahovat ze svých slibů, poruší evropský sociální kontrakt.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
