Mají se konzervativci vrátit k thatcherovskému zdůrazňování svobodného trhu, nebo soupeřit se socialisty nabídkou soucitného konzervatismu? (Článek z Financial Times zde:)
Konzervativci se musejí zabývat tím, jak rozvinout populární prokapitalistickou rétoriku, která bude atraktivní alternativou labouristů Jeremyho Corbyna. Mayová se ve svém projevu snažila spojit dvě nesouvisející témata. Když konzervativci podpoří její dohodu s EU o brexitu, ona skončí s nepopulární fiskální přísností. Konzervativní strana dnes oficiálně chce od všeho trochu: více peněz na veřejné služby, ale také nižší daně, eliminaci schodků a redukci dluhu. Mayová slibuje více peněz pro zdravotnictví a konec zdrženlivosti při financování komunitního bydlení.
Konzervativci jsou rozděleni v tom, jak odpovědět na otázku, co labouristé nazývají krizí kapitalismu. Stagnace mezd a nedostupné bydlení nahrávají pocitu, že systém nefunguje. Mají se konzervativci vrátit k ideologii svobodného trhu a pustit se do přímočarého boje s corbynismem? Mayová chce pomáhat rodinám, které bojují s životními náklady. Chce reagovat na to, že ekonomika příliš přeje těm úspěšným.
Ne všichni ten názor sdílejí. Tak třeba Liz Trussová, tajemnice ministra financí, tvrdí, že strana se musí brát za nízké daně, méně regulovaný stát a liberalizaci stavebního zákona, jenž teď brání větší výstavbě bytů. Hájí provozovatele Uberu a Airbnb jako bojovníky za svobodu, kteří zvyšují spotřebitelský výběr.
Naproti tomu třeba Rob Halfon, bývalý místopředseda konzervativců, se obává „metropolitní obsese“ a úzkého zaměření na „mobilní profesionály“. Argumentuje „dělnickým konzervativismem“, který přesune zdroje k chudším komunitám.
Autor článku tvrdí, že nikdo od Toryů nechce, aby se vzdávali propodnikatelských názorů. Není přece nic antikapitalistického na tom, že budu podporovat veřejné služby nebo budu proti cenovému růstu, jehož příčinou je nedostatek soutěže.
Konzervativci se ale neobejdou bez ekonomického růstu – a k tomu potřebují dobrou dohodu o brexitu. Britští konzervativci snad vědí, že jejich úspěch vždy stál na tom, že musejí rozumět náladám veřejnosti a adaptovat se na ně.
Naše poznámka: Článek vypadá, že britské politické strany řeší – tedy kromě brexitu – to, co dnes řeší i spousta stran leckde jinde v západním světě. Více, či méně ideologie? Do středu, nebo k jádrovým voličům?
…
Podle Leonida Beršidského a jeho sloupku pro Bloomberg poslední skandály s ruskými vojenskými špiony nabourávají Putinovu image všemocnosti a profesionality.
Ruští špioni se v Nizozemsku pokoušeli zařízením v kufru auta „hacknout“ síť Organizace pro zákaz chemických zbraní v Haagu. Byli ale přistiženi a posláni domů.
Další dva agenti se pokoušeli dostat do švýcarské laboratoře, která také testuje substanci použitou při otravě agenta Skripala. Američané chytili dalších sedm hackerů, kteří se pokusili proniknout do antidopingových a sportovních agentur. Jeden z neúspěšných vrahů Skripala byl identifikován jako plukovník GRU, a to na základě otevřených zdrojů, když byl předtím dekorován za zásluhy při anexi Krymu.
Za sovětských časů by taková série selhání jistě vedla k reorganizaci agentury, ale Putin zachovává klid, žádné zprávy o změnách v GRU na veřejnost nepronikají.
Ruské špionážní operace jsou dnes tak průhledné, že nemohou Putinovi v ničem pomoci, dokonce mohou oslabit jeho domácí podporu.
Otázkou je, jak na to Putin zareaguje. Buď se pustí do ještě riskantnějších a agresivnějších her, anebo se stáhne do ulity a nechá to na různých klikách, aby si věc vybojovaly mezi sebou. Nejméně pravděpodobný scénář je ten, že se Putin vzdá špionážních operací a zvolí chytřejší způsob, jak prosazovat vliv Ruska ve světě.
…
Air Bank, Moneta Money Bank a Home Credit se spojí do jednoho bankovního subjektu, ovládaného skupinou PPF. PPF sice není česká finanční skupina (sídlo v Nizozemsku), ale patří Petru Kellnerovi, který Čech je. Mezi šestici největších bank v ČR se tedy dostane banka, která je svým způsobem česká. Všechny ostatní banky jako Česká spořitelna, Komerční banka, ČSOB, UniCredit Bank či Raiffeisenbank patří strategickým partnerům ze zahraničí, tradičním bankovním subjektům z Rakouska, Francie, Belgie apod.
Jak hodnotíte zahraniční vlastnictví českých bank, jež posledních osmnáct let naprosto dominuje? Mimochodem, podobné je to na Slovensku, v Polsku a v Maďarsku. Jaké byly a jsou výhody a nevýhody tohoto aranžmá? Potřebujeme už české bankovnictví?
Podle mého je největší výhodou to, že banky přestaly být propojené s českou politikou. Nevýhodou pak odliv kapitálu. Vyzývám též bankovní analytiky, aby neváhali a k diskusi se také připojili.
Otázka do debaty Jana Macháčka s ekonomy na serveru Česká pozice pro tento týden:
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
