Dochází zde zjevně ke střetu dvou identit současného Němce či Německa. Jedna identita je progresivní zelená identita, kde by se Němci rádi považovali za světové předáky ve všem zeleném a v tomto smyslu za nejlepší a nejpokrokovější stachanovce. Soudě dle reakce německých novinových komentátorů to ale vypadá, že identita fiskální přísnosti, rigidity a ordoliberalismu – či lidově řečeno identita „švábské hospodyně“ – má stále docela silně navrch.
Evropský komisař pro ekonomiku Paolo Gentiloni má ve druhé polovině příštího roku připravit formální změny maastrichtských kritérií s ohledem na klimatické změny. To je další rudý hadr na německého účetně spořádaného býka. Italové mají přece v rámci lidových povídaček pověst někoho, kdo chce vždy nějak vyzrát na poctivého německého hospodáře či střadatele a žít si na jeho úkor. I seriózní deník FAZ už napsal, že Gentiloni chce upřednostňovat zájmy své země, což je poměrně silné obvinění evropského komisaře.
Naše glosa:
Co bude a nebude schváleno jako zelená investice? Zde se nám začne rozevírat gigantický prostor pro lobbistické rejdy, že ve srovnání s tím leccos bledne. Maastrichtská kritéria jsou třicet let stará a reformu potřebují, možná i určité rozvolnění. Není ale správné protežovat jeden konkrétní investiční směr. Každá země má přece jiné priority. Někdo potřebuje víc strukturálních reforem, někdo spíš snižovat daně, někdo chce či musí podporovat digitalizaci a robotizaci, někdo školství a vědu a někdo infrastrukturu – a taková pomyslná průměrná evropská země určitý mix toho všeho.
Tipujeme, že tento návrh Evropská rada (národní státy) odmítne. Německo – jakkoli zelené – asi zatím není připraveno na bourání maastrichtských kritérií. Zatím v německé vládní koalici pouze probíhá vášnivá debata o tom, zda má Německo nadále takzvaně přeplňovat svoji domácí fiskální černou nulu, tedy povinnost předkládat vyrovnaný rozpočet. Německá vlastní ústavní pravidla jsou totiž mnohem přísnější než ta evropská. A Němci navíc přeplňují i ta svá přísná ústavní kritéria.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
