Chce asi naznačit, že nastane pro Ovčáčka slastná doba velkého objímání a bratření – Trumpa s Putinem, Trumpa se Zemanem a Zemana s Putinem. Když americký deník The New York Times upozornil v sobotním článku na titulní straně na to, jak jsou Zeman a jeho poradce Nejedlý ovládáni ruskými penězi, odmítl se mluvčí Ovčáček k těmto „pohádkám“ vyjadřovat.
Prý je to totéž jako think tank Evropské hodnoty, k tomu se Ovčáček se Zemanem také nevyjadřují – a deník The New York Times je prý „protitrumpovské médium“, které nemá smysl komentovat.
Ovčáček se ale dosti mýlí. Komentátoři zmíněného nejvýznamnějšího amerického deníku jistě nemají Trumpa v oblibě, pořád je to ale deník nesmírně vlivný a takový též zůstane. A hlavně jeho zpravodajství je a zůstává neideologické – konstatuje fakta a dobře je ověřuje.
Zeman může navštívit Trumpa už v dubnu. Do USA pojede i pro ocenění |
Jestli si Zeman s Ovčáčkem myslí, že se svět po 20. lednu obrátí zcela naruby a Trump se vrhne Zemanovi a Putinovi do náručí, mohou dosti tvrdě narazit na realitu. To, co zatím víme o Zemanových vzkazech a dopisech Trumpovi, naznačuje, že se česká hlava státu chová vůči nastupujícímu americkému prezidentovi podbízivě a lichotnicky.
Trump bude muset brzdit
To jsou všechny ty výroky jako „já jsem ten český Trump“, „já jsem byl první evropský prezident, který vás podpořil“ a návody na to, jak by bylo skvělé, kdyby se Trumpova bývalá žena Ivana stala velvyslankyní.
Ať si o Trumpovi myslí každý, co chce, je to miliardář a zkušený šéf velkého byznysu, a jestli za ta léta musí něco dobře umět, tak poznat, kdy se mu někdo okatě podbízí. Jinak by už totiž o své miliardy dávno přišel.
Před případným setkáním obou pánů bude americký prezident jistě patřičně informován také o jistých neřestech českého prezidenta. Abychom nechodili dlouho kolem horké kaše – Trump je přísný celoživotní abstinent a nekuřák a není v tomto ohledu vůbec tolerantní.
Co se Trumpovy příchylnosti k Putinovi týče, uvidíme. Ti dva se dosud nepotkali. Ale klidně je možné, že si dvě obří ega a machové, dva namistrovaní „strongmani“, jeden navíc velký, druhý malý, při první příležitosti vjedou do vlasů. Nemluvě o tom, co se stane, až zjistí, že mají protichůdné zájmy třeba ve věci Íránu.
Hlavně ale bude muset Trump brzdit. Valná část republikánských senátorů a kongresmanů si žádné zlepšování vztahů s Putinem nepřeje, naopak chtějí přitvrdit sankce. Trump s nimi bude muset dojít k nějakému kompromisnímu náhledu na věc.
Zprávou dne je nepochybně rezignace Ivana Rogerse , velvyslance Spojeného království při Evropské unii, člověka, který byl považován za skutečného znalce EU a s nímž se počítalo jako s hlavním vyjednavačem.
Připadá mi zajímavé hlavně to, co Rogers v rezignačním dopise pravil o svobodném obchodě. „Navzdory tomu, čemu leckdo věří, svobodný obchod nespočívá v tom, co se děje, když se autority do ničeho nepletou. Větší přístup na jiné trhy a větší možnosti našich spotřebitelů záleží na dohodách – multilaterálních, bilaterálních, plurilaterálních – a na podmínkách, se kterými souhlasíme a které si dohodneme.“
Rogers naznačuje, že ani on, ani jeho tým nemají ponětí, co Británie vlastně chce.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost
