Mohou ale populisté v něčem pomoci? Mohou v něčem inspirovat? (Lloydův článek na serveru Reuters najdete ZDE)
Lloyd cituje studii Harvardovy univerzity, která tvrdí, že když začalo v 70. letech ve vyspělých zemích docházet k posunu od tradiční třídní politiky k postmateriálním hodnotám, vyvolalo to nakonec kulturní protireakci především mezi bílými, staršími, méně vzdělanými muži. Studie jim říká WOLEMs (white, older, less educated men), kteří aktivně odmítají nárůst progresivních hodnot, jsou znechuceni rozpadem tradičních norem a podobně.
„Wolemové“ se bojí marginalizace a mnozí ji na vlastní kůži zažívají. Nemají čas něco fundamentálního změnit. Více než ekonomická nerovnost je žene kulturní znechucenost.
Mají pocit, že už nežijí v Americe, Francii a Polsku, které znali a kde byli vychováni. Mají dojem, že kulturní a sociální revoluce způsobila, že oni – jádro národa či společnosti – se ocitli jaksi mimo ohradu, připadá jim, že jsou v menšině.
Pozn. autora Monitoru JM: Uvidíme, jestli se výraz WOLEM ujme mezi americkým lidem podobně jako výraz WASP (je to nejen anglicky vosa, ale hlavně „white Anglo-Saxon protestant“, tedy jaksi typický „jádrový“ Američan, nikoli tedy Ital, Ir apod.
Ale zpět k Lloydovi, který se v závěru článku mimo jiné táže, jaké bude Trumpovo dědictví, jestli může mít nějaký pozitivní dopad, spíše tedy v reakci na populismus než v tom, že se od něj někdo bude učit.
Ano, někteří muži, kteří si užívají sprostých řečí v šatnách (locker room talk), si budou třeba dávat pozor.
Ale třeba status milionů nelegálních migrantů v USA se bude muset NĚJAK řešit. Daňové úniky superbohatých taky. A tak dále...
Populismus se může přehoupnout v nacismus či fašismus. Poptávku po něm si lze ale také vyložit jako výkřik zoufalství, výlev frustrace, volání o pomoc, jakkoli je to všechno vyjadřováno jazykem odmítání a agrese.
Mimochodem: Trump nezmizí, ale založí si svoji pravicovou populistickou televizi.
Demokraté mohou porazit populisty jenom tím, že se budou zajímat o to, co se skrývá pod ošklivým povrchem. To se stane v Americe. V Evropě musíme jen doufat, že to politici zvládnou taky.
Totéž platí v České republice, která má jistě také svoje wolemy. Pokud ale chceme, aby v příštích volbách uspěl jiný prezident než ten, kterého máme, musíme se zajímat o to, jakou frustraci a jaké problémy prožívají jeho voliči. Co je k podpoře toho člověka motivuje? Musíme se zajímat o jejich agendu (i když si myslíme, že to jsou spíš wolové), nejen si notovat na Facebooku a jinde s lidmi, kteří stejně jako VY nemají Zemana rádi.
„Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.“
