Text z Financial Times najdete ZDE |
Bývalý americký ministr financí a rektor Harvardu Summers mluví o „setrvalé stagnaci“, zatímco bývalý předseda americké centrální banky Fed vidí jako hlavní problém přebytek úspor nad investicemi.
Je to osvícená debata, ale maskuje poněkud hlubší problém celé makroekonomie. Setrvalá stagnace („secular stagnation“), tedy velmi pomalý růst či prudký pokles ekonomického růstu trvající velmi dlouhou dobu, není něco, co lze snadno pochopit a analyzovat skrze současnou generaci makroekonomických teorií a modelů.
Autorovi celá situace připomíná diskurz mezi matematiky na konci 19. století. Tehdy si totiž matematici, ale také fyzici mysleli, že vyřešili všechny problémy a že všemu rozumí, stejně jako si to mysleli ekonomové do roku 2008.
Z pohledu matematiky mají současné ekonomické modely tři problematické rysy či znaky. Prvním je předpoklad rovnováhy, tedy předpoklad, že ekonomika se vrátí na původní předkrizovou stezku.
Druhým předpokladem je linearita. Myšlenka, že existuje přímý vztah, přímá linie událostí. Když ale chce rozumět tomu, co se stalo před rokem 2007, proč došlo ke zhroucení v roce 2008 a proč se ekonomiky nikdy nedostaly na původní trajektorii, možná je třeba spíše zkoumat chaos.
A nakonec je předpoklad neomezeného prostoru. Kdekoli jste, můžete pokračovat. Jenže například negativní úroky nemohou trvat dlouho, protože lidé začnou hromadit hotovost. Když se začnete blížit vnějším limitům svého vesmíru, začnou se zkrátka dít divné věci.
…
Nick Butler se v blogu pozastavuje nad tím, že o v Bruselu připravované energetické unii se prakticky nediskutuje v Británii. Jako by v Bruselu tiše předpokládali, že je Británie už na odchodu, a jako by se Británie, velký producent ropy a plynu, tvářila, že se jí to netýká.
Ono se ale nelze ničemu moc divit. Co se týče propojení sítí elektrické energie, je Británie izolovaný ostrov a do soustavy připojit nejde. Jako ostrov má Británie své přístavy na zkapalněný plyn, je sama producentem ropy a plynu. Pokud jde o investice do geopolitického či strategického aspektu energetické bezpečnosti (závislost na Rusku), pak jedině, že by nám Velká Británie chtěla v rámci unie více přispět na propojování plynovodů a stavbu terminálů, což je strategicky možná ještě důležitější než zvyšování výdajů na obranu. Nic jiného mne nenapadá.
…
Na Bloombergu mají hezkou analýzu o tom, kdo jsou vítězové a poražení prudce posilujícího dolaru. Poraženými budou američtí exportéři a jejich konkurenceschopnost nebo země, které mají kurz navázaný na dolar jako Čína. Poraženými budou i země závislé na vývozu surovin jako Brazílie. Vítězem naopak budou evropští a japonští exportéři.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
