Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Na výpravu do Zemanova terénu

Názory

  13:34
PRAHA - Leckdo se domnívá, že to, co předvedl prezident Miloš Zeman ve věci vyznamenání pro pana Jiřího Bradyho, bylo nejen dosažením dalšího pomyslného dna, ale hlavně bodem obratu. Tentokrát už to prezident prý opravdu přehnal a koneckonců to přehnal spolu s dalšími „ústavními činiteli“ ve věci servilního vyhlášení loajality vůči čínskému totalitnímu režimu.

Miloš Zeman foto:  Michal Šula, MAFRA

VELKÁ ANKETA: Zeman představuje pro naši zemi bezpečnostní riziko, říká Adamová

Bod obratu má nastat jednak proto, že to tentokrát Miloš Zeman s pomstychtivostí přepískl, a pak také proto, že i obyčejní lidé jsou snad alergičtí na patolízalské podlézání velmocem.

Jenže v pomstychtivosti vynikal už bývalý prezident Václav Klaus, například odmítal jmenovat soudcem justičního čekatele, který si dovolil ho kritizovat. Stejně tak se Zeman mstil za kritiku Martinu Putnovi i rektorům, kteří se za něj postavili. Taktéž zastavil jmenování některých velvyslanců, kteří se provinili třeba jen tím, že se proti němu stavěli v dobách opoziční smlouvy. Další posun tady přece jen je – jedná se o pomstu na příbuzném. Uvidíme brzy podle vývoje preferencí prezidenta, co na to prostý lid, jestli se to nějak projeví, jestli podlézání Číně vadí i jinde než v Praze.

Obávám se osobně, že to stačit nebude, pokud se jedna věc zásadně nezmění. Všimněme si, že se ostrá kritika projevuje především na sociálních sítích – na Facebooku apod. Zde ale vznikají díky nastaveným algoritmům bubliny lidí, kteří mají stejný názor a kteří se pouze pomyslně poplácávají po ramenou, kdo to prezidentovi více natřel.

Každý vtipný a břitký status kritizující či demaskující prezidenta, každý status odsuzující hlavu státu či vysmívající se jí si přečte jen a pouze uzavřená množina těch, kteří už měli stejný názor hotový dávno předtím. Všimněme, si kolik lidí získá falešný pocit, že si takto odpracovali jakýsi díl občanské statečnosti a angažovanosti. Dmou se heroickou pýchou, jak jim naskakují „lajky“ od stejně smýšlejících. Přinejmenším si udělají čárku a řeknou si: Nejsem lhostejný. Je to ale jeden velký a smutný omyl.

O něco lepší je živější angažmá: petice, demonstrace, projevy solidarity. Koneckonců je to podstatné i z toho důvodu, že svět bude vědět, že ne všichni jsou zde stejného smýšlení, že nejsme lhostejní, když si z člověka, který přežil holokaust, někdo dělá dobrý den. Akční rádius demonstrací ale zasahuje pouze podobnou množinu lidí. I tady se většinou přesvědčují přesvědčení.

Jestli chce mít tato společnost jiného prezidenta, musí se angažovaná liberální kavárna vydat do terénu a začít mířit na Zemanovy voliče. Pokud se chce někdo opravdu angažovat, ať místo psaní na Facebook vyrazí do vesnických a maloměstských hospod přesvědčovat voliče, že Zeman není důstojný prezident. To už bude opravdu občanské a rizikové angažmá, protože občas možná dostane někdo i přes ústa.

Nesmí to být ale moralizování a odsuzování, lidé nesmí mít pocit, že je někdo ponižuje, že je chce elita ve svém povýšeném zájmu nějak převychovat. Je tedy třeba empatie: zajímat se o to, co Zemanovy voliče trápí, čím jsou zklamaní, kde nevidí perspektivu, v čem si připadají pražskou elitou odstrčeni a zapomenuti apod. Bude to velká práce, ale třeba žádný protikandidát Zemana bez ní nemá naději na úspěch.

A kdo z facebookové a twitterové kavárny chce udělat něco opravdu užitečného a nějak pomoci ve skutečnosti, ať zaklapne laptop, vypne chytrý telefon či tablet a vydá se na odvážnou výpravu do Zemanova terénu. Jinak se ten, kdo už tolikrát dostal červenou kartu, zase jen oklepe, zase to vyhraje a pojede dál.

Debata Jana Macháčka

„Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.“