17. května 2018 6:12 Lidovky.cz > Relax > Design

Jak bydlí čeští designéři: Mosazná postel a copilitový bar. Originální byt mladého architekta

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Krb. Protepluje nám celý podzim-zimu-jaro a podle mého umí kromě ořechových... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Krb. Protepluje nám celý podzim-zimu-jaro a podle mého umí kromě ořechových... | foto: Archiv Ondřeje Kamenického

Zařízené a vyšperkované do posledního detailu či „sestavené“ z nábytku, který se předtím válel u popelnice? Jak vypadají místa, kde žijí a často i tvoří mladí čeští designéři? Server Lidovky.cz připravil fotografický seriál. A jako první představuje byt architekta Ondřeje Kamenického.

Kromě architektury vystudoval filmovou a televizní scénografii. Architekt Ondřej Kamenický, který se žíví tím, že navrhuje byty a rodinné domy, nás pustil i do toho svého.

I koupelna má své charisma
Záda postele jsou stará mosazná, z kovové postele ze začátku minulého století. Původně jsem chtěl použít celou postel, ale spaní na „drátěnce“ je jedna z mála zkušeností, o které nás doba ochudila k našemu dobru.

„Kuchyň s copilitovým barem. I po letech je to na pohled příjemná truhlařina, která vnáší minimalismus do bytu, který není vždy tak uklizen jako na fotkách. Také jsem si na ní ověřil, že bez barev věci stárnou pomaleji,“ říká Kamenický. 

Ondřej Kamenický

V současné době se věnuje projektům od rezidenční po industriální architekturu a interiéry, a v souladu se svým „názvem firmy“ i designu. S kolegyněmi oživuje Pasáž českého designu, a rozbíhá výrobu vířivek. 

Podílel se také na návrhu interiéru pasáže České národní banky. Na svém kontě má i ceny Gloria Musealis nebo Dům roku. 

Ondřej Kamenický

A doplňuje: „Vyrobil nám ho jeden šikovný truhlář z Blatné, který se nezalekl pro truhláře nesmyslných požadavků architekta a kde jsem neměl úplně jasno, tam dotáhl technické řešení. Považuji totiž madla a úchytky za zbytečnost, která člověku neumožní otevřít šuple s hrnci, když máte ruce od těsta. Takže kromě myčky a sortéru se vše otvírá na stlačení (tip-on), za přesah dvířek a podobně. Ale největší výzvou se pro truhláře ukázal jen 5cm nízký sokl, kterým jsou vlastně lemována kolem dokola dvířka spodních skříněk. Ale uspěli jsme a od té doby tímto požadavkem komplikuji život mnoha dalším truhlářům.“

A kterou část svého bytu má nejraději? „Garáž. Pardon, asi by to mělo být v bytě, pak tedy krb,“ říká a směje se. „Protepluje nám celý podzim-zimu-jaro a podle mého umí kromě ořechových polen spalovat i vše nedobré, co televize nad ním vytvoří. I technicky se soužití televize s krbem - ohniska celé dispozice - ukázalo jako tepelně bezproblémové a umožnilo orientovat celou nevelkou dispozici obytného prostoru k tomuto centru,“ vychvaluje si.

Bar vyrobil jeden šikovný truhlář z Blatné, který se nezalekl pro truhláře nesmyslných požadavků architekta a kde jsem neměl úplně jasno, tam dotáhl technické řešení.

Nejlépe se ale prý mladý architekt cítí ve své ložnici. „Velkou zásluhu na tom má postel s matrací futon, kterou nám vychvalovali už na škole jako fyziologicky nejlepší volbu. Tehdy jsem nechápal výhody tvrdého podkladu na spaní před všemi pružinami, lamelami, taštičkami, ale s odstupem musím dát profesoru Teskovi za pravdu. Záda postele jsou stará mosazná, z kovové postele ze začátku minulého století. Původně jsem chtěl použít celou postel, ale spaní na „drátěnce“ je jedna z mála zkušeností, o které nás doba ochudila k našemu dobru,“ tvrdí. 

apeAlena Pecháčková
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz