TOKIO I když většina z nás mšice nepovažuje za společenské tvory, některé druhy tohoto hmyzu žijí v komplikovaných společenstvech. Například jeden japonský druh (Nipponaphis monzeni) má ve svých řadách vojáky, kteří mají na starosti obranu i opravy domova kolonie. Tím je mšicemi na těle rostliny vyvolaný „puchýř“, který skýtá skvělou ochranu. Pokud ale dojde k narušení dutiny, znamená to ovšem pro mšice velmi pravděpodobně smrt. Proto se na každý otvor vrhají okamžitě čety vojáků, kteří ho zalepí vlastními tělními šťávami. A to i za tu cenu, že přitom sami zemřou vyčerpáním z přílišného výdaje tekutin. O zhojení rostliny se mšice starají i později, a to vstřikováním bioaktivní látek do okolí rány.
***
Dutiny vytvořené mšicemi na těle rostliny „zrají“ s postupem ročních dob, od měkkého „plodu“ (1, 2) až k dřevnatému a odolnému útvaru na konci léta (3). Uvnitř žije kolonie o několika stech jedincích (4, 5, 6). V případě narušení obalu se na místě vyrojí sterilní vojáci mšic (7), kteří otvor okamžitě zacelí (8) a starají se, aby rána dobře srostla (9).
Vojáci mšice Nipponaphis monzeni
„lepí“ otvor, který jim do jejich domova vytvořili biologové. V některých případech umírají vojáci nejen vyčerpáním, ale také jako nedobrovolná součást vytvářené náplasti.
