Co je v knize nového? Aktualizace, samozřejmě. A třeba polemika s českými publicisty, kteří mnohdy píší o muslimském světě velice schematicky. Nebo kritika politické korektnosti, či naopak koncepce „střetu civilizací“ Samuela Huntingtona (Mendel). Či pečlivě zpracovaná česká mapa muslimských institucí a dostupných informací o islámu (Ostřanský).
Historik Rataj se pak prezentuje studií vykreslující „Obraz islámu v dějinách a kultuře českých zemí“. Řadu údajů i povrchně poučený čtenář zná, či tuší, jde však o soupis podrobný i čtivý. Například kapitolka o J. A. Komenském a kalvinoturcismu, naději v osmansko-protestantské spojenectví, představuje propagandou notoricky zneužívaného myslitele a pedagoga také coby (zklamaného) politického stratéga.
Pro leckteré české čtenáře bude snad překvapující zjištění, že muslimská společnost nedbá o výchovu znalců Západu, přičemž na západní experty bádající o Východu hledívá s nedůvěrou. O to zajímavější jsou názory těch českých orientalistů, kteří se stali muslimy. Opatrná obhajoba rázovitého muslimského konvertity Mohameda Abdullaha Brikciuse dává nahlédnout do doby, kdy o rasismu i eugenice psali společností uznávaní vědci a sportovci. Mimochodem, již publikované, v knize přetištěné dopisy jednoho zdejšího gymnazisty usilujícího po válce o vstup do muslimské obce bezmála dojímají jak žadatelovou úpěnlivostí, tak barvitě vylíčeným zděšením mladíkových rodičů.
V záplavě zahraničních, různě objevných i informovaných publikací o koexistenci světa islámu a křesťanství, respektive islámského Východu a sekularizovaného Západu, jde o obsahově snad nesystémovou, pro Čechy však stále zajímavou publikaci. Z knihy je patrné, že běžní Češi – na rozdíl od Evropanů žijících západněji – nemají příliš bezprostředních, intenzivních zkušeností s muslimy a jejich životní praxí. A je otázkou, kdy a zda vůbec se muslimové pokusí stěhovat do České republiky v takovém počtu, aby s nimi větší část místní populace mohla udělat nějakou osobní zkušenost. Ačkoliv porevoluční předpovědi opatrně hovořily o příchodu muslimů (hlavně těch nábožensky vlažných z bývalých sovětských republik), populisty slibovaná invaze se zatím nekonala.
Což nic nemění na tom, že islám v Česku zanechal viditelné stopy a Evropu, které jsme součástí, ovlivňuje významně. A kdo doufá, že teď dojde na všechna ta slova, která do zdejšího kraje přibyla z jazyků různých muslimských etnik, dočkal se. Takže (krom jiných): rýže, cukr, šafrán, kmín, kafr, zázvor, muškát, káva, ambra, atlas, baldachýn, barchet, mušelín, kutna, loutna, vata, alchymie, alkohol, nafta, amalgám, algebra, almanach, tarif, admirál, arzenál, razie, kabát, pyžamo, klobouk, bohatýr, horda, dudy, kazajka, šavle...
***
VYŠLO ČESKY
Islám v srdci Evropy
Miloš Mendel, Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj Vydala Academia, Praha 2008. 504 strany.
