LONDÝN/PRAHA Učebnice dějepisu pamatují na Benita Mussoliniho zvaného „Il Duce“ jako na fašistického diktátora, jenž stanul v čele Itálie, spojil síly s nacistickým Německem a inicioval tak pozdější vznik osy Berlín-Řím-Tokio. Málokoho by však napadlo, že Mussoliniho nástup do politiky v roce 1917 podporovala britská tajná služba MI5. Archivní dokumenty nyní prozradily, že britská investice do nadějného italského politika dosahovala výše jednoho sta tehdejších liber týdně.
Důvody investice ze strany britské tajné služby se zakládaly na víře, že přesvědčivý žurnalista Mussolini je tím pravým, kdo přiměje Itálii nadále podporovat zájmy prvoválečné Trojdohody (Itálie vystoupila z původního Trojspolku a přidala se na stranu britskofrancouzsko-ruského spojenectví v roce 1915) a také tím, kdo prostřednictvím propagandy v tisku umlčí italské občanské protesty proti válce. Tehdy čtyřiatřicetiletý ambiciózní mladík reagoval na britské výzvy více než ochotně. Spisy hovoří o tom, že dokonce nad rámec požadavků posílal žoldáky, aby osobně „přesvědčovali“ italské mírové aktivisty k nečinnosti.
Tisíce dnešních liber týdně Za výplaty Mussolinimu odpovídal podle listu The Daily Telegraph někdejší člen britského parlamentu sir Samuel Hoare, jenž v té době řídil římskou kliku služby MI5. Ta čítala okolo stovky agentů rozmístěných po území Itálie. Hoare, který byl později jmenován lordem z Templewoodu, se zmínil o britské činnosti v Itálii již ve s pamětech z roku 1954, detaily o jménech a platbách ovšem vyšly na povrch až nyní. „Když se Rusko zmítané revolucí přestalo angažovat ve válečném konfliktu, zůstala Itálie pro Brity jediným spolehlivým spojencem,“ vysvětlil cambridgeský historik Peter Martland, který objevil podrobnosti britské spolupráce s pozdějším diktátorem. „Od podzimu roku 1917 dostával Mussolini jednou týdně výplatu ve výši sta liber. Podpora proválečné agitační činnosti trvala minimálně rok,“ dodal. Profesor také upozornil, že dnešní hodnota týdně vyplácené částky by dosáhla asi šesti tisíc liber (sto šedesáti sedmi tisíc korun).
„Jistě, že šlo o závratné částky, tím spíše, že byly vypláceny mladému novináři,“ uznal Martland. „Porovnámeli však tyto náklady se čtyřmi miliony liber, jež činily denní válečné výdaje Británie. šlo o minimum,“ dodal s vysvětlením, že případné mírové stávky, které by mohly ohrozit chod severoitalských továren, znamenaly pro Brity hrozbu, které bylo třeba se vyvarovat za každou cenu.
Černé košile nanečisto Podoba proválečné propagandy, které se tedy Mussolini podle čerstvých poznatků věnoval na zakázku MI5, je snadno dohledatelná v archivech italského listu Il Popolo d'Italia, za jehož obsah pozdější „Duce“ odpovídal. Archivní záznamy však nadto prokázaly, že se Mussolini musel v Itálii těšit značnému vlivu již v době první světové války. Podle jeho příslibů šéfovi římské MI5 Hoaremu byl totiž schopen posílat k potlačení mírových hnutí na severu Itálie žoldácké skupiny armádních veteránů -„hotový nácvik bojových svazků Černých košil,“ píše The Guardian.
Benito Mussolini, jeden z nejobávanějších vůdců totalitních režimů v historii, tedy započal svou kariéru založenou na strachu a propagandě již během první světové války, a to za podpory následky netušící britské královské tajné služby MI5. K neomezené moci se v Itálii dostal za podpory Národní fašistické strany (PNF) již v roce 1922 po proslulém Pochodu na Řím a pro události, jež následovaly, lze odkázat k již zmíněným učebnicím dějepisu. Dosud neznámou zajímavostí však je, že se Mussolini, jenž měl dalekosáhlé plány kolonizovat Itálii, ještě jednou setkal se svým někdejším „zaměstnavatelem“ a ten mu byl zjevně nakloněn. Roku 1935 totiž sir Hoare, v té době britský ministr zahraničí, svým podpisem udělil Itálii kontrolu nad územím Habeše (dnešní Etiopie).
