Neville Chamberlain je pro Čechy jediným - zosobněním zrady. Je mužem jediné události a jediného gesta - mnichovské konference a mávání kusem papíru na londýnském letišti po příletu 30. září 1938. Věřil, že z Mnichova přivezl „mír pro naši dobu“. Na letišti mával dvoustrannou britsko-německou deklarací, že obě země spolu již nikdy nechtějí vést válku. Dohodu se mu podařilo vymoci z Hitlera v noci po skončení konference o osudu československého pohraničí.
„Mír v naší době“ - tak kdysi nazval Chamberlainův nevlastní bratr Austen knižní soubor svých projevů. Ten Austen, jenž v roce 1925 obdržel Nobelovu cenu míru za dojednání Locarnské smlouvy, která urovnávala spory v Evropě po první světové válce. „Mír pro naši dobu“ je heslo ambicióznější, zřejmě však odkazovalo k bratrovu politickému dědictví. Místo míru však přišla katastrofální válka.
Neville Chamberlain patřil v Konzervativní straně k umírněnému a reformnímu křídlu. Jako ministr zdravotnictví zásadně zlepšil situaci chudých Britů v oblasti bydlení i zdravotní péče. Věřil, že také pravice může a musí provádět sociální reformy -jen tak se podle něj dalo předejít hrozbě revoluce, kterou vyslovovali levicoví labouristé. Jako dlouholetý ministr financí ve 30. letech vyvedl Británii z finanční a hospodářské krize. Proti radikálně pravicovému křídlu strany pomáhal prosadit zákon, který měl vést Indii k samosprávě - reformou chtěl předejít revoluční hrozbě odtržení Indie od britského impéria a krachu říše, na níž Britové zakládali svou obchodní politiku, národní sebevědomí i civilizační étos. Jako jeden z prvních v polovině 30. let prosazoval zvýšené výdaje na zbrojení.
Byl to Chamberlain, kdo v čele britské vlády nakonec v září 1939 Hitlerovi vyhlásil válku. Ano, nepřál si ji a děsil se jí - obával se, že nový celoevropský konflikt může Británii pouze oslabit a že porážka nacismu nebude možná bez nezměrných tragédií a rozšíření panství komunistické Moskvy. Když jej v květnu 1940 nahradil v čele koaliční národní vlády Winston Churchill, Chamberlain mu zachoval naprostou loajalitu. Podpořil jej i v klíčové debatě v britském kabinetu na konci května 1940, kdy vláda v okamžiku vojenského hroucení Francie zvažovala, zda nezkusit sondovat případné německé nabídky eventuálního příměří. Chamberlainovy válečné projevy do jeho smrti v listopadu 1940 jsou plné pohrdání barbarstvím nacistického režimu.
Přesto zůstává mužem jediné události a jediného gesta. Náš nejoblíbenější příklad zrádce.
