Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Muž, který uměl říkat ne

Česko

HISTORICKÁ LEKCE

Dnes o básníku a spisovateli

Janu Vladislavovi Mediální svět se řídí zvláštními pravidly, s nimiž je obtížné se smířit. Tím prvním je posunutý žebříček hodnot: fotogenické, atraktivní a obecně známé vítězí. A to i v momentě smrti, kdy bychom si měli být všichni rovni a náš význam a přínos posuzován bez ohledu na to, kolik jsme za života obsadili obálek magazínů. Zemřeli druhořadá herečka, najdeme její fotografii s obšírnou zprávou na titulní stránce. Zemře-li Jan Vladislav, nestojí to dvěma celostátním deníkům za víc než za stručný nekrolog převzatý z agentury.

Bez ohledu na obraz v křivém mediálním zrcadle je význam Jana Vladislava pro českou kulturu obrovský. V nekrolozích byla připomenuta jeho olbřímí činnost překladatelská; jen výčet autorů a titulů, které Čechům zpřístupnil, by několikrát překročil rozsah tohoto sloupku. V dobách husákovského temna založil a vedl samizdatovou edici Kvart. Přestože se jej komunistický režim snažil několikrát umlčet, vytvořil velmi rozsáhlé kritické, esejistické a deníkové dílo, z něhož doposud velká část čeká na vydání.

Největším Vladislavovým dílem byl ale sám jeho život. Patřil ke generaci spisovatelů a intelektuálů, kteří museli projít zkouškami, jež si dnes dovedeme jen obtížně představit. Většina z nich neobstála: buď se nechali strhnout náladou doby, nebo se nechali uplatit. Až někdo bude psát dějiny českých intelektuálů minulého století, mohl by zvolit titul Zaslepení a prodejní. Jan Vladislav však patřil mezi ty nemnohé, kteří se ani nemýlili, ani nezaprodali. Byl v tom i kus štěstí, jako za každým velkým úspěchem. Na konci války pracoval v Zemědělské knihovně a spřátelil se s knihařem, který ve 30. letech po zkušenosti s moskevskými procesy odpadl od komunistické víry a strany. Imunizace proti svodům tehdy vítězící totalitní ideologie dokonala kniha Arthura Koestlera Tma o polednách, kterou si přečetl během studijního pobytu ve Francii v roce 1946.

Jan Vladislav nenáviděl masu, kterou nazýval „nejnebezpečnějším zvířetem“. Měl odvahu postavit se většinovému názoru, říci ne bez ohledu na následky (v roce 1948 byl vyloučen z univerzity a nepřijat do Svazu spisovatelů). „Byl jsem člověkem menšiny, Čech narozený na Slovensku, hrál jsem si především s Cikány, na gymnáziu jsem kamarádil především se Židy. Když jsem se vrátil do Čech, tak mi spolužáci nadávali do Slováků,“ vzpomínal před rokem.

O tom, jak moc bylo Vladislavovo prožívání doby v protikladu s náladami většiny, svědčí jeho vzpomínka na 21. srpen 1968, kdy se jej zmocnila euforie. „Přítomnost sovětských tanků byla pro mne fantastickým zadostiučiněním v tom smyslu, že s konečnou platností potvrdila mé dávné podezření o komunismu jako ztělesnění zla.“ Každá cesta proti proudu dobových myšlenkových trendů vyžaduje velkou odvahu. A tu Jan Vladislav nepochybně měl.

Když jsem ho před asi deseti lety navštívil poprvé v jeho bytě na pařížském předměstí, vyprávěl mi příhodu, kterou zažil nedávno v metru. Nějaký Arab obtěžoval ve vagonu ženu, pár cestujících lhostejně přihlíželo. Jan Vladislav, střízlík postavou, vytáhl zavírací nůž, namířil ho agresorovi na břicho a řekl mu, ať vypadne. Násilník na příští zastávce beze slova zmizel.

Kdyby takových Janů Vladislavů bylo více, české dějiny, nejen ty intelektuální, mohly vypadat úplně jinak.

***

Patřil ke generaci spisovatelů a intelektuálů, kteří museli projít zkouškami, jež si dnes dovedeme jen obtížně představit

O autorovi| Petr Zídek, redaktor Orientace

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!