Hrdým partnerem rubriky Kalendář hrdinů je společnost Česká zbrojovka  |
Narodil se 29. listopadu 1896 v Podmokách. Po absolvování dvou ročníků České obchodní akademie v Praze byl v roce 1915 odveden do rakousko-uherské armády. S plukem polních myslivců č. 12 byl nasazen na italské a později na rumunské frontě, kde byl 28. října 1916 u Turosinesti zajat.
V Šipotech vstoupil 20. prosince 1916 jako dobrovolník do čs. armády. Byl odeslán do Francie, kam přes ruský přístav Archangelsk přijel v červnu 1917. V Cognacu byl nejprve přidělen k francouzskému 33. pěšímu pluku, poté od února 1918 působil jako velitel čety u 21. čs. střeleckého pluku. V červnu 1918 byl přemístěn k 22. čs. střeleckému pluku, se kterým byl nasazen na frontě jako velitel půlroty 2. kulometné roty.
V prosinci 1918 byl jmenován poručíkem a vrátil se do vlasti. Od 18. ledna 1919 se jako druhý pobočník plukovníka Šnejdárka účastnil bojů na Těšínsku. V meziválečném období zůstal v armádě a sloužil ve velitelských funkcích. V srpnu 1928 se oženil.
Operace AthropoidSpeciál serveru Lidovky.cz k nejvýznamnější akci československého odboje: k útoku na zastupujícího říšského protektora. Osudy neznámých lidí, kteří parašutistům pomáhali, rekonstrukce akce minutu po minutě i virtuální prohlídka Krypty parašutistů – místa jejich posledního boje. Více čtěte zde. |
Za mobilizace v roce 1938 byl velitelem I. praporu pěšího pluku 96, se kterým se účastnil potlačení sudetoněmeckého povstání na Sokolovsku. Po okupaci se zapojil do odboje v rámci Obrany Národa a v srpnu 1939 odešel přes Polsko do Francie. Po krátké službě v Cizinecké legii byl v září 1940 povýšen na majora pěchoty. Stal se velitelem 1. čs. praporu v Agde a od ledna 1940 se podílel na organizování československé 1. pěší divize. Dne 1. dubna převzal velení III. praporu 1. čs. pluku, se kterým odjel 31. května na frontu. Po porážce Francie byl evakuován do Velké Británie. Jako velitel roty doprovodných zbraní čs. brigády se účastnil protiinvazního nasazení.
V roce 1942 byl povýšen na podplukovníka a 1. května 1943 byl pověřen organizací motorizovaného praporu čs. samostatné obrněné brigády. Na podzim 1944 odjel s brigádou na frontu u Dunkerque, kde velel východnímu úseku obléhacího perimetru.
Na frontě u Dunkerquu. Gustav Svoboda v letech 1944 a 1945 velel předsunuté dílně brigádních tankových dílen. Řídil mimo jiné i vyprošťování techniky v první linii, tomu se snažili v přístavu obklíčení Němci zamezit. Českoslovenští vojáci v šarvátce museli použít i kanon nepohyblivého tanku.
Po návratu do vlasti v květnu 1945 velel pěšímu pluku 10 a v roce 1946 byl povýšen na plukovníka. Od 12. srpna do 22. listopadu 1947 byl velitelem asistenčního oddílu „Vlára“ v Uherském Hradišti. V březnu 1948 byl pověřen zastupováním velitele 5. divize v Českých Budějovicích a v září převzal velení motobrigády v Olomouci.
Příběhy Čechoslováků od Dunkerque |
Vždy byl velmi kladně hodnocen. Přesto mu na jaře 1949 začalo hrozit zatčení, před kterým odešel do exilu. Za to mu komunistický režim odejmul vojenskou hodnost. Jeho manželka a dvě děti byly později při pokusu o přechod hranic zatčeny a perzekuovány. Josef Chvalovský žil nejprve v Londýně, později v USA. Zemřel 27. srpna 1986 v Houstonu v Texasu. Po roce 1989 byl plně rehabilitován.
