Ředitelka Britské obchodní komory Petra Janíčková na sebe ráda obléká kusy, ke kterým má vztah. „Ideálně jsou to věci po prarodičích, kamarádkách nebo dary. Často si třeba moje kamarádky koupí něco úžasného, ale mě to tak okouzlí, že to skončí v mé skříni,“ popisuje. Oblečení bere jako spotřební zboží, které nemá hodnotu, a z nákupů má husí kůži. „Abych na ně vyrazila, musím mít náladu. Nakupuji spíš v zahraničí, když jsem na obchodní cestě a mám volnou chvíli, nebo na dovolené, když jsem zrelaxovaná. Mými oblíbenými značkami jsou třeba Calvin Klein, Levis nebo Converse, ale miluji hlavně bezejmenné obchody v Londýně. V Česku odpovídá mému stylu oblékání Mango, Zara nebo Promod,“ uvádí Janíčková.
V pracovním prostředí nemusí dodržovat žádný předepsaný dress code, ale respektovat určitá pravidla je podle ní důležité. „Nejraději nosím šaty, a to i ve volném čase, ale pokud mám důležitou schůzku, vezmu si kostýmek. Stejné nepsané pravidlo by mělo fungovat, když jde člověk do divadla,“ dodává.
Má ráda přirozenou eleganci a pozornost věnuje vždy detailu. „Mám doma obrovské množství náušnic. Oblíbila jsem si také šály. Výhoda je, že když je teplo, zmuchlají se jednoduše do tašky. Od října do března mě pak všichni znají v čepici, které nosím denně,“ říká Petra Janíčková. O víkendu na chalupě potom vytahuje staré kusy oděvů. „Dříve jsem se smála mým rodičům, že se tak oblékají, ale dnes na chalupě chodím stejně tak. Mám třeba jedny oblíbené tepláky, ke kterým si vezmu košili, jež jsem si kdysi šila,“ uzavírá Janíčková.
1. Šaty
Tyto šaty jsou po mé babičce, které jí přivezl dědeček z Číny, kam hodně jezdil. Je to pravé hedvábí a vím, že vzor tenkrát vybíral dlouho. Přivezl ale jen látku, která byla drahá, a babička si z ní nechala ušít šaty. Byla sice silnější než já, ale já jsem šaty nijak neupravovala.
Nosím je tak, jak je nosila babička. Líbí se mi, že šaty mají historii a nikdo takové nemá. K těmto šatům si automaticky navlékám šperky, které jsou ze sloní kosti. Neschvaluji to a sama bych si to nikdy nepořídila. Je to ale po mých předcích a k šatům to patří.
2. Hodinky - PRIM
Četla jsem jednou článek, o tom, jak se staré značky dostávají do popředí, jak je to české dědictví. Ráda podporuji typické české hodnoty, a tak jsem si hned nechala opravit hodinky po dědečkovi. Nosím je ráda a ke všemu a lidé si jich okamžitě všimnou. Musí se natahovat, což ne vždy stihnu, takže mám často jiný čas, ale vůbec to neřeším.
3. Kabelka - Renato Balestra
Tuto elegantně sportovní kabelku jsem dostala od jedné členské organizace, která se zabývá prodejem italské módy. Beru si ji hlavně na jednání a ženám se vždycky líbí. Tašky miluji hlavně velké. Koupím si vždycky jednu kvalitní koženou, klidně i výrazné barvy, kterou nosím tak dlouho, než se mi rozpadne. Vůbec nevím, co všechno v tašce nosím, protože je vždy neuvěřitelně těžká.
