Technomolky (anglicky geek girls) jsou mladé ženy, které rozumí počítačům víc než leckterý muž. Ať už studují technický obor, nebo se technologiemi přímo živí, zatím jich u nás moc není. Správkyně sítí ani informatičky běžně nepotkáváme - v odděleních informačních technologií (IT) ve firmách pracují většinou muži.
Ani na technických školách tomu není jinak. Na dívky (a ty pěkné obzvlášť) se tu pohlíží jako na bílé vrány. V zahraničí je přitom situace jiná, například v USA už loni 48 procent všech bakalářských diplomů z matematiky získaly ženy. Ženy + matematika = neporozumění?
Už od základní školy ženy pronásleduje názor, že „na matiku prostě nejsou“. A sám tenhle předsudek vyvolává u žaček malou matematickou sebedůvěru. To prokázal například výzkum provedený vědci z americké University of Chicago. Podle něj na nedobrý vztah žen k číslům zadělávají už učitelky na prvním stupni. Samy se prý čísel bojí a jejich „genderová úzkost“ se pak promítá do podceňování žaček, u kterých vyvolává strach z matematiky.
Devadesát procent vyučujících na amerických základních školách jsou ženy - a certifikát pro výuku přitom mohou získat jen s minimem matematických znalostí. Vědci to vidí jako jeden z možných důvodů, proč je v oborech, které nějak s matematikou souvisí, žen pořád málo.
Technomolky: vzácný druh Přitom ale ty, které do tajů počítačových soustav pronikly, tvrdí: je to sexy, je to zábava a dá se na tom i slušně vydělat. Ne každý muž (a zvlášť ti, kdo sami pracují v IT) se s tím ale dokáže smířit. „Být ženská, umět trochu Word a hlavně být na Twitteru = geek girl. Bože, bože, proč jsi nám to žebro bral...,“ stěžuje si na síti Twitter (která lidem umožňuje sdílet krátké zprávy) jeden z jejích (mužských) uživatelů.
Podle slangového internetového slovníku Urban Dictionary je geek někdo, kdo je na vrcholku „potravního řetězce“ technologické společnosti: většinou šéfuje těm, kteří ho na střední šikanovali, měli ty nejlepší holky nebo ta nejlepší pracovní místa. Umí taky rozložit počítač na součástky a zase ho složit tak, aby fungoval, a v době analogových modemů prý dokázal podle jejich bzučení rozeznat rychlost připojení.
Mezi geeky se ženy vyskytují jen vzácně, takže pro ně vznikla speciální kategorie: v angličtině se jim říká geekette, v češtině se začal prosazovat termín „technomolky“.
Autorství tohoto pojmu patří doktorandce sociální antropologie na FSV UK Ivetě Hajdákové (28). „Na semináři jsme přemýšleli, jak do češtiny přeložit slovo geek a jeho ženský protějšek - geekette. Kamarádka přišla potom na Facebooku s nápadem, že by to mohlo být něco jako knihomolka,“ vzpomíná Slovenka Hajdáková.
Sama sebe popisuje jako člověka, který rád dělá „hypertextový bordel“ (hypertext je text s internetovými odkazy, které ho propojují s dalšími texty). Nezajímá ji příliš móda nebo nakupování, zato na webu tráví spoustu času. „Kvůli všem svým profilům na internetu jsem nezaměstnatelná. Takové zaměstnance firmy moc nechtějí,“ směje se Iveta.
Nejvíc ji bavila sociální síť MySpace, kterou ale pomalu vytlačil Facebook. Má i spoustu „onlinových kamarádů“, přitom některé z nich ani neviděla na živo. V článku, který společně se svým přítelem napsala a kde pojem technomolka představila, připomíná, že slovo computer má původně ženský původ. Computers - „počítačky“, tak se říkalo šesti ženám, které od roku 1945 ovládaly ENIAC, první elektronkový počítač na světě. Příznačné je, že kvůli stále složitější komunikaci s ENIAC se šestice prvních programátorek s počítačem dorozuměla brzy lépe než inženýři, kteří jej zkonstruovali.
Jednou třeba budu i bohatá Pražskou kavárnu Friends Coffee House mají geekové rádi. „Nekouří se tady. Je tu klimatizace, je tu wifi a dostatečné množství zásuvek. Jako děti jsme se scházeli na pískovišti, teď chodíme sem,“ říká copywriterka, konzultantka sociálních sítí a webových služeb Eliška Hutníková (25).
Zatímco prochází podnikem s taškou s laptopem na rameni, zvedá se k pozdravu několik rukou. Milovníci techniky z Prahy drží při sobě a v malé komunitě kolem sociální sítě Twitter se většinou i osobně znají. Geek je podle Elišky Hutníkové někdo, kdo se zajímá o technologie, snaží se je co nejvíc využívat v běžném životě - a hlavně se jimi baví.
„Můj kamarád říká, že jsou tři typy lidí: obyčejní (mudlové), geekové a potom nerdi. Nerdi jsou na rozdíl od geeků... víc divní. My jsme ti chytří. Mudlové jsou nuly,“ tvrdí s nadsázkou Eliška Hutníková, která zjednodušeně řečeno hodně vidí do toho, jak fungovat na internetu.
S přítelem, který také dělá do počítačů, nejčastěji řeší, jaký operační systém nainstalovat nebo která značka je lepší. Částečně také potvrzuje citovaný názor z Twitteru, že ženy to mají na webu trochu jednodušší proto, že jsou víc vidět. Ale jejich publikum jim nic neodpustí.
„Jako holka pohybující se na internetu snadněji získám pozornost. Je nás totiž málo. Ale nevím, jestli nás berou tak vážně, jako se kluci berou sami mezi sebou,“ domnívá se Hutníková. Stejně jako její kamarádka, která se zajímá o motorky a rychlá auta, i ona musí často lidem vysvětlovat, proč si vybrala počítače. Odpovídá jednoduše: „Jsou bezva. A navíc - jednou třeba budu bohatá. Mladí lidé kolem počítačů mají hodně peněz. Třeba zakladateli Facebooku je dvacet čtyři. Kdo z mladých lidí je ještě bohatý? Snad modelky? Sportovci?“ vidí jednu z největších výhod práce s technologiemi technomolka s červenými vlasy.
Nejsem hloupá blondýna Kristina Bártová, studentka informatiky na Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, svým vzhledem nutí člověka přemýšlet o smyslu vtipu o Sněhurce na „ekonomce“ (nebude tam nejkrásnější, ale bude nejchytřejší) a čarodějnici na matfyzu (nebude tam nejchytřejší, ale bude tam nejkrásnější).
Atraktivní plavovláska si totiž při studiu přivydělává modelingem. „Být holkou na matfyzu je zbraň, ale snadno se obrátí proti vám,“ míní Kristina Bártová. Na jednu stranu se s ní spolužáci ochotně podělí o poznámky, na druhou ji někteří mají sklon podceňovat. Většina studentek, které se na stejnou školu odváží, skončí jako učitelky nebo na některém z méně specializovaných míst. Opravdovými informatičkami se jich stane jen zlomek.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Převahu chlapců v lavicích si ale vysoké školy uvědomují a snaží se maturantky k podání přihlášky ke studiu motivovat. Speciální projekty, které se snaží o to, aby se na technické obory hlásilo víc děvčat, má například České vysoké učení technické v Praze i Vysoké učení technické v Brně (VUT).
Konkrétně Fakulta informačních technologií (FIT) VUT provozuje pastelově vyvedenou webovou stránku zaměřenou speciálně na ženy. „Zájem dívek o studium u nás každým rokem roste, ale stále bychom jich u nás rádi viděli více. I na jiných školách zaměřených na IT jsou na tom podobně... Ženský pohled na svět, trochu jiný typ kreativity, komunikativnost a obvykle větší pečlivost jsou vlastnosti, díky kterým jsou ženy úspěšnou součástí vývojářských týmů a zaznamenávají úspěchy i ve vedení IT společností,“ lanaří dívky text na webu FIT.
„Nedostatek dívek zákonitě vede ke zkreslenému vývoji mladých odborníků, kteří se v nejcitlivějším období budování svých profesních kompetencí nenaučí pracovním a sociálním dovednostem ve vztahu k druhému pohlaví. Přesto, že jednou nastoupí do prostředí, v němž budou ženy v řadě pracovních vztahů,“ míní zakladatel projektu FIT profesor Jan M. Honzík v rozhovoru pro specializovaný server Zkus IT.
Samo Zkus IT také funguje jako jakási lobbistická služba pro něžné pohlaví: představuje například ty z žen, které to v technomolství dotáhly co možná nejvýše: k vysokým postům a skvělým platům. Jednou z nejznámějších IT dam a „vlajkovou lodí“ všech „ajťaček“ je vývojářka softwaru Petra Popluhárová, první žena (i první mezi muži), která získala místo v centrále gigantu Google v Mountain View v Kalifornii. A to do Googlu každý den přijde více než tisíc životopisů.
Úplnou raritou v oboru je programátorka Alexandra Huberová: v IT se pohybuje už dvacet pět let, začínala coby brigádnice ve výpočetním středisku a pak se věnovala práci se sálovým počítačem. Pracuje jako jediná žena v kolektivu čtyřiceti mužů.
Důležitý je talent „K počítačům jsem měla vztah už od mala a za každou cenu jsem chtěla studovat v Praze. Přihlášky jsem si podala jen na ČVUT a matfyz. Obě budovy jsem si pak prohlédla až při přijímacím řízení. Matfyz vyhrál díky výhledu. Když jsem si o přestávce odskočila na dámy, viděla jsem na katedrálu svatého Víta,“ popisuje svoji motivaci ke studiu Kristina Bártová (21).
I když se jí ze začátku přátelé smáli, že to bude mít na klučičí škole snadné, za celou dobu studia se prý setkala s pozitivní reakcí jen dvakrát. Převládají spíše ty neutrální a někdy dojde i na ty vysloveně negativní. „Zatímco spolužáci strávili u zkoušky deset minut, mě tam dusili hodinu. Troufla bych si tvrdit, že se mi zkoušející snažili dokázat, že jsem jenom blondýna. Ale nedala jsem se a odešla s podpisem v indexu,“ vzpomíná Bártová. V prvním ročníku začínala s pěti spolužačkami, teď už má jen tři. „Řekla bych, že kluci mají na technické obory jednoduše lepší vlohy,“ zamýšlí se nakonec nad mužskou převahou na technikách Kristina.
Na stejné katedře, kde studuje Kristina Bártová, působí vědecký pracovník Roman Neruda, který studentům vyšších ročníků matfyzu přednáší o umělé inteligenci. Také se domnívá se, že dívek, hlavně pokud jde o klasické informatičky, je opravdu pořád v lavicích málo. Možná to podle něj začíná už v dětství, kdy se malým slečnám podsouvají spíše panenky, chlapcům lego a složitá autíčka. „I matematika je jenom o talentu. Nejsou v ní žádné genderové rozdíly. Někdo ten talent má, jiný ne. I když co se týče práce, jsou slečny pečlivější,“ tvrdí Neruda, který se věnuje i hraní v kapele Sdružení rodičů a přátel ropy. Přestože je jako učitel kamarádštější a vystupuje jako „rocker“, výjimečně se vyskytující studentky na něj ženské zbraně nezkoušejí. „Jen jednou se mi stalo, že se studentka, které jsem vytknul, že přišla pozdě, rozbrečela. Spolužáci ji uklidnili slovy, co blbne, nijak zle jsem to nemyslel. Obecně si ale myslím, že smíšené kolektivy jsou lepší a funguje v nich jiná dynamika,“ popisuje svoje hodiny Roman Neruda.
„Ajťačka“ Barbie volí Linux Zatímco české ženy se zájmem o technologie si budou muset svoje koníčky nebo povolání, na které se většina lidí bude asi ještě dlouho dívat jako na atypické, obhájit, na anglickém webu hračkářské společnosti Mattel nedávno lidé vybrali jako nové povolání pro slavnou panenku Barbie právě „ajťačku“, která se tak zařadila po bok Barbie pilotce, Barbie armádní lékařce nebo Barbie astronautce. Je pojatá po „bárbínovsku“ - s růžovými brýlemi i laptopem a s tyrkysovým tričkem. Na počítači ale běží operační systém Linux a na tričku je při bližším ohledání vzor binárního kódu.
Ženy to mají na webu trochu jednodušší proto, že jsou víc vidět. Ale jejich publikum jim nic neodpustí.
