Pátek 19. dubna 2024, svátek má Rostislav
130 let

Lidovky.cz

Na seznam UNESCO přibyly české tradice: sokolnictví a masopust

Česko

  17:17aktualizováno  19:21
NAIROBI/PRAHA - Na seznam nehmotného dědictví Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) byly nově přidány masopustní průvody a masky z Hlinecka a také sokolnictví, které na zápis navrhlo 11 zemí včetně České republiky. Česko dosud v soupisu UNESCO zastupoval jen tanec ze Slovácka.

Masopust na Hlinecku foto: Lidovky.cz

"Mám samozřejmě velkou radost, příprava té nominační žádosti představovala pět let práce," řekla vedoucí hlineckého Souboru lidových staveb Vysočina Ilona Vojancová, podle které díky zařazení na prestižní seznam bude možné získat na masopustní veselice granty. Vznikne publikace na téma maškary na Hlinecku či stálá expozice věnovaná průvodům masek, které lidé na vesnicích okolo Hlinska pořádají spontánně a tento obyčej si předávají generace na generaci, řekla Vojancová.

Na seznam nehmotného světového kulturního dědictví se zapisují tradice, kterým hrozí úpadek či zánik a které skupina obyvatel pokládá za součást svého kulturního dědictví. Kandidující státy se musí zavázat, že toto dědictví budou zhodnocovat a dále podporovat jeho přenášení z generace na generaci.

O padesátce nových kandidatur z celého světa rozhoduje tento týden mezivládní výbor UNESCO pro nehmotné kulturní dědictví, který od pondělí do pátku zasedá v keňské metropoli Nairobi. Mezi další schválené kandidáty patří například španělská hudební a taneční kultura flamenco, francouzská gastronomie či tradiční čínská medicína.

Ujgurská kontroverze
Čína má navíc na seznamu nehmotného kulturního dědictví nově i tradiční ujgurské oslavy mešrep. Zařadit je na seznam UNESCO se Pekingu podařilo až na druhý pokus poté, co před rokem byla žádost odmítnuta pod vlivem nepokojů, které oblast Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na severozápadě Číny sužovaly a které stály životy nejméně 200 lidí.

Čínská snaha týkající se Ujgurů je z pohledu některých zemí kontroverzní v tom, že Peking dlouhodobě potlačuje projevy kulturní svébytnosti svých menšin, pokud ty se projevují na jeho vkus příliš samostatně a nejsou pod jeho dohledem. Z tohoto důvodu také tyto oslavy sklizně rozšířené v různých formách po celé střední Asii i u Uzbeků, Turkmenů a nezávislých Ujgurů, čínské úřady nejprve zhruba v polovině 90. let minulého století zakázaly.

Zástupci Albánie, Ázerbájdžánu a Česka podle agentury AFP na zasedání v Nairobi požadovali, aby do čínské ujgurské oblasti byla vyslána nezávislá delegace, která by ověřila, zda se tam tradiční shromáždění mešrep skutečně svobodně praktikuje. Většina členů výboru UNESCO ale tuto prověrku odmítla a zařazení oslav na seznam odsouhlasila.

České tradice na seznamu UNESCO

Masopustní průvody s maskami na Hlinecku (od roku 2010) Spolehlivé doklady o podobě zvyku na Hlinecku pocházejí z první poloviny 19. století, podoba masek předávaných z otce na syna je ale podle etnografů nejspíše starší. Kořeny slavností, které měly zajistit dobrou úrodu, plodnost a také vítaly blížící se jaro, pak sahají ještě do předkřesťanských dob. Tradice je dodnes živá zejména v několika obcích mikroregionu Hlinecko (Studnice, Vortová, Hamry a místní část Hlinska Blatno), na jejím zachování má zásluhu i skanzen na Veselém Kopci. Každá z masek v průvodu má svou roli a také místo, jako první jde kobyla a naopak poslední ras. Mezi nimi procházejí nejprve takzvané červené maškary - strakatý se ženou (i ji jako tradičně všechny masky představuje muž) a turci - a ke konci průvodu jdou maškary černé, tedy kominíci, slamění a židé. Právě ti mají za úkol pomazat obličeje přihlížejících (dříve obyvatel vsi, kterou průvod dům od domu procházel) zvláštním mazadlem. Na konci slavnosti, při které nechybí řízná hudba ani pálenka, je pak poražena a opět oživena kobyla.

Sokolnictví (od roku 2010)
Tradiční způsob lovu za pomoci vycvičených dravých ptáků, který se podařilo v posledním půlstoletí opět vzkřísit k životu. Sokolnictví se zrodilo ve druhém tisíciletí před naším letopočtem na Blízkém východě, odkud se rozšířilo na východ i západ. Na území dnešní
ČR jej přinesli v první polovině pátého století Hunové, lov pomocí ptáků pak zažíval rozmach zejména od 14. do 16. století. Už ve 13. století pak vznikla sokolnická výstroj, která se v prakticky nezměněné podobě používá dodnes. Soumrak sokolnictví přišel s vynálezem střelných zbraní a hlavně rozšířením jejich loveckých verzí. Od 19. století se dříve slavný způsob lovu ocital na okraji zapomnění nejen v Česku, ale prakticky v celé Evropě s výjimkou
Británie. Tradice ale zůstala zachována v Asii. Pokusy o obnovení českého sokolnictví se datují do meziválečného období a jsou spojeny se jménem Bedřicha Mensdorffa-Pouillyho. Podařilo se to ale až ve druhé polovině 60. let, když v roce 1967 v Opočně vznikl Klub sokolníků.

Verbuňk (od roku 2005)
Tradiční slovácký tanec, jehož počátky spadají do 18. století a jsou spojeny s odvodem branců do armády (odtud název). Během
let se ale využití verbuňku rozšiřovalo a začal se tančit i při dalších
příležitostech. Dnes je k vidění například na hodech, tanečních zábavách či svatbách. Verbuňk je specifický tím, že ačkoli jej muži většinou tančí společně, vystupuje každý sám za sebe a improvizacemi, použitými figurami nebo držením těla navíc dává najevo svou příslušnost k některé ze zhruba 140 obcí regionu. Odborníci dnes rozeznávají šest typů verbuňku, ti nejlepší tanečníci spolu každoročně soutěží třeba na folklorním festivalu ve Strážnici.

Autor: