Na skok do Indonésie. V bistru Jávanka není nic problém

Těm, kteří si na tak dalekou výpravu netroufají a chtějí se s indonéskou kuchyní seznámit, může pro začátek postačit, když navštíví vinohradské bistro Javánka. Už dva roky ho provozují dvě dámy, skrývající se pod jmény Ju: a Lu:.

Jméno Juanity Kansil nebývalo vždy spojeno pouze s gastronomií, už řadu let se angažuje v sociální oblasti, zejména v pomoci potřebným a uprchlíkům. Stačí se podívat na Facebook Javánky nebo se porozhlédnout po stolech, na tom našem ležel výtisk Nového prostoru. Lucie Kluzak je spoluzakladatelkou známých podniků Medúza či Duende.

Jejich společný podnik tudíž není žádnou vydesignovanou „etno-kulisou“, nýbrž sympatickým místem k setkávání, jež si na nic nehraje. Jako by se to nejdůležitější odehrávalo právě a pouze kolem lidí a jídla, které se tu podává.

Nahlédnout pod pokličku

Tuzemský host je uklidněn vyčerpávajícím výčtem ingrediencí na tabulích i v jídelníčku, ochotným vysvětlováním obsluhy, jež neváhá nadzvednout pokličky a ukázat, jak které jídlo vypadá. V dětském koutku lze najít indonéské pohádky v češtině a také fotografické publikace o Indonésii. Propojenost s českou kulturou zase hrdě dokládá výše citovaná Bieblova báseň, která příchozí oslovuje z černobílého plakátu s půvabnou Javánkou v sarongu. Většina pokrmů je indonéského původu, mezi dezerty však zákazníci naleznou i inspiraci odjinud, proto patrně název fusion bistro.

Buddha z Vinohrad. Jídlo v poledne dobré, hlavní jízda se odehrává až večer

Výzdoba interiéru je mile jednoduchá, v centru prostoru přímo proti dveřím stojí pult s pestrým květinovým motivem, kde dochází k masivní komunikační výměně: co znamená tohle a co tamto, je to pálivé, jak vypadá ačar, co je to gado-gado a podobně. A obsluha se usmívá, trpělivě vysvětluje, zvedá nerezové pokličky, dává ochutnat. Ještě než se strávník ožene příborem, jeho představivost dostane pořádně zabrat – galangal, list kaffir lime, kardamom, hřebíček, zázvor, kurkuma, citronová tráva, badyán, skořice, koriandr. Tahle loď kromě čaje a kávy dováží i vzácné koření...

Nad pultem je veškeré nádobí i sklo vyskládáno do záseznámit věsných špánků. Hosté sedí u masivních dřevěných stolů, jichž je všehovšudy pět, osvětlení obstarávají stropní lampy s různorodými porcelánovými stínítky a po setmění útulné svícínky z barevného skla, rozmístěné po stolech. Návštěvníci si jídlo chodí objednávat k pultu, kde si také sami naberou potřebné množství příborů, skleniček a vody, která je v libovolném množství zdarma.

To vše přispívá k domácké atmosféře, člověk si spíš než jako v restauraci připadá jako na neformální návštěvě v útulném obýváku. K dobré náladě přispívají i řezané narcisy a slunečnice ve vázách.

Bistro spolupracuje s českými chovateli, kvalitní krůtí odebírá z farmy v Novém Dvoře, hovězí z Trněného Újezdu. Vstřícným krokem směrem k vyhraněnějším strávníkům je i veganská koncepce mnoha jídel včetně dezertů.

Vlastní směs barev a chutí

Po obšírném průzkumu jsme se nakonec rozhodly pro velkou Javánku (173 Kč), na jednom talíři jsme tak mohly ochutnat několik pokrmů naráz: hovězí rendang (pomalu dušené bio hovězí v kokosovém mléce, indonéský bobkový list, římský kmín, kurkuma, limetkový list, kořen galangalu a zázvoru), slaďoučký krůtí semur (dušené krůtí kousky marinované ve sladké sójové omáčce, muškátový oříšek, skořice), lehce pikantní fazolky sambal goreng buncis (s paprikou a kokosovým mlékem), tradiční salát gadogado (směs smaženého tofu, vařené a syrové zeleniny s omáčkou z arašídů), sladkokyselý minisalátek sloužící k neutralizaci a občerstvení chuťových pohárků a rýži se smaženou cibulkou, která je ostatně povinnou součástí každého pokrmu.

Jako druhý hlavní chod jsme zvolily kombinaci už zmíněných fazolek, krůtí rujak (jemně pálivé kousky krůtího masa dušené v kokosovém mléce, zázvor, citronová tráva) a sayur opor (zeleninový pokrm s kokosovým mlékem, kurkumou a citronovou trávou). Přílohou byla opět dušená rýže a salát gadogado, ozdobou smažená cibule. Skvělé je, že si host může jídla libovolně nakombinovat a dostává pak na talíř poloviční porci, takže může ochutnat více pokrmů, aniž by mu hrozilo totální přejedení. Naše kombinace přišla na 185 korun.

Vše, čeho se nám dostalo, bylo na jedničku, voňavé a lahodné. Jediné, co bychom si s klidem odpustily, byla prefabrikovaně chutnající smažená cibulka, známý polotovar asijských obchodů či občerstvení, jíž jsme nikdy nepřišly na chuť. Další kulturní kuriozitou je pro nás salát gadogado, kombinace ingrediencí nás bohužel neoslovuje a dlužno říci, že nám valně nechutnal ani od mistryně asijské kuchyně Sofie Smith, kterou považujeme za úžasnou kuchařku. Inu, jiný kraj...

Dosavadní porce byly tak milosrdné, že nám dovolily ochutnat hned dva dezerty. Prvním byla roztomilá zelená rolka s ještě roztomilejším názvem dadar gulung. Jedná se o jakousi indonéskou palačinku z kokosového mléka, rýžové mouky a extraktu z pandánových listů, náplň tvoří pražený kokos a palmový cukr. Zajímavý exkurz do Orientu, jen ta nádivka je otřesně suchá, až se po ní práší z nosu. Velmi sladká omáčka z kokosového mléka tento pocit trochu vylepšuje, ale přesto se dezert asi nestane naším favoritem.

Druhým moučníkem je čokoládový raw dort z kakaa, kakaového másla, vlašských a kešu ořechů a datlí. Milovníkům tohoto trendu zřejmě padne do noty, pro nás je bohužel příliš sladký, hutný a lepkavě žvýkavý, možná by mu místo kakaa lépe svědčila nějaká vysokoprocentní čokoláda. Do budoucna bychom se přimlouvaly i za nějaký lehčí dezert, podobné množství výživných surovin je na závěr hodování pořádná výzva.

Za dnešní pozdní oběd platíme 570 korun. Odhlédnemeli od dezertů, jsme navýsost spokojené. Javánka má ohromně příjemnou atmosféru, kde se zákazník cítí zcela svobodně, obsluha se neustále usmívá a nic se nezdá být problém. Pokud si ale ve špičce, tedy v poledne a večer, zájemci nerezervují místo, budou mít patrně smůlu.