Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Na umění nemá ani náboženství, říká rabín a spisovatel Karol Sidon. Slaví 75. narozeniny

Lidé

  13:50
PRAHA - Patří mezi nejvýraznější představitele židovské obce v ČR, zároveň je ale též jedním z nejoriginálnějších spisovatelů. Vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín Karol Sidon přišel o otce v Terezíně, po roce 1968 jej vyhodili z práce, nesměl publikovat a v roce 1983 emigroval. Ve středu 9. srpna slaví pětasedmdesátiny.

Vrchní zemský rabín Karol Efraim Sidon. foto: MAFRA: Martin Adamec

Vztah k židovské víře nalezl tento syn nežidovské matky až s léty. Do Prahy se vrátil v roce 1990, od 1992 je českým zemským rabínem, před třemi lety vydal pod pseudonymem první díl románové tetralogie na pomezí sci-fi.

Sidon v roce 2014 jednak rezignoval na funkci vrchního rabína Židovské obce Praha, kterým byl v letech 1992-2004 a znovu od roku 2005, také se ale vrátil k literatuře - Sidon debutoval již v roce 1968 autobiografickou prózou Sen o mém otci. Pod jménem Chaim Cigan vydal román Altschulova metoda, první díl tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc (v roce 2015 pak vyšel druhý díl Piano live, loni Puzzle a závěrečný díl Outsider by se měl ke čtenářům dostat letos).

Rabín Sidon se počtvrté oženil. Vzal si o 44 let mladší ženu mongolského původu

V tomto politickém a psychologickém thrilleru se vrací před rok 1989, příběh čtenáře zavádí do různých zemí, kontinentů, historických epoch i alternativních světů. Sidon byl jako rabín terčem kritiky za toto své dílo, sám přiznal, že byl v „dvojaké roli, poněvadž psát beletrii je opravdu něco jiného než dělat rabína“, nicméně na tom neviděl nic špatného. „V umění se vynořují obsahy tak pravdivé, že na ně často nemá ani věda, ani filozofie, ani náboženství,“ dodal.

Dramata i autobiografie

Sidon, který se po sedmdesátce také stal terčem bulváru, protože se rozvedl se svojí třetí ženou (čtvrtou manželku si pak vzal loni v říjnu), pronesl v minulosti několik zajímavých výroků. Například: „Tolerance je velice potřebná - já ji ovšem chápu především jako snášenlivost. Tedy ve smyslu žij, a nech žít.“ Nebo: „Jako pozitivní vidím směr ortodoxního židovství, které se brání výprodeji židovské identity za příslovečnou mísu čočky.“

To později doplnil: „Domnívám se, že vlastní identitu můžete najít jen tehdy, když zjistíte, v čem je jiná než identita ostatních. Moderní společnost má tendenci smíchat všechny do jediného hrnce - a já považuji za nesmírně potřebné se tomuto tlaku bránit.“

Sidonova literární tvorba zahrnuje kromě dramat zejména neskrývaně autobiografické texty jako Sen o mém otci a Sen o mně, meditativní prózy, které tíhnou až k existenciálním obsahům, mezi které patří skvostný filozofický román o neovlivnitelných silách utvářejících lidský osud Boží osten, esejisticky laděné Evangelium podle Josefa Flavia či Brány mrazu, a pak jeho nová románová tetralogie, která sahá až na pomezí sci-fi.

Scénáristická tvorba

Pro Juraje Jakubiska napsal Sidon také scénáře k filmům Zběhové a poutníci, Ptáčkové, sirotci a blázni a Nashledanou v pekle, přátelé!, napsal i několik televizních scénářů a je autorem řady věroučných prací, mezi nejdůležitější se řadí český překlad Pěti knih Mojžíšových.

Narodil se za války v česko-židovské rodině. Otce nepoznal a skutečnost, že jej zavraždili v terezínské pevnosti, Sidona poznamenala na celý život: „Už jako malé dítě jsem věděl, že mír je vratká záležitost, a byl jsem připraven na to, že se mohou dít strašné věci. Že může být úplně zle. Ten pocit není strach, spíš bych to nazval jistotou. Každé židovské dítě si ji v sobě nese.“

Karol byl skrýván na venkově až do konce okupace, poté jej vychovával nevlastní otec, který opakovaně utekl z terezínského ghetta, z Treblinky i ze sovětského gulagu. Do školy začal chodit v roce 1948 a časem plným nadějí a úspěchů se pro něj stala léta šedesátá, kdy vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU, pracoval v Krátkém filmu a pak nastoupil do Literárních novin.

K judaismu konvertoval v roce 1978

Jenomže přišel srpen 1968: „Tehdy se ve mně jakoby probudilo zase to židovské dítě, co ví, jak to chodí. Po invazi jsem si už nedělal žádné iluze, dokonce jsem si myslel, že perzekuce bude tvrdší, že nás zastřelí.“ Literární noviny zavřeli v roce 1969, poté byl tři roky televizním scenáristou, pak pracoval jako pomocný dělník ve Vodních zdrojích a prodavač tisku v kiosku PNS, ale i odtud jej propustili.

Po podepsání Charty 77 topil v nemocnici. A učil se hebrejsky, chodil na židovskou obec a do synagogy. A také měl dva estébáky: „Jednoho kvůli Chartě a druhého kvůli židovství, protože komunistický režim byl nepokrytě antisemitský.

Najít boha mu pomohl jeden zážitek. Při práci ve Vodních zdrojích jezdil po kraji měřit stav vody v studních. Jednou ztratil v terénu klíčky od auta a když už nevěděl kudy kam, napadlo ho říct: „Pane bože, prosím tě, jestli mně pomůžeš ty klíčky najít, kleknu si a posypu si hlavu hlínou.“ A v tu chvíli je našel. V roce 1978 konvertoval k judaismu a přijal jméno Efraim. A po roce 1983 už v exilu studoval hebraistiku v Heidelbergu.

Příliš nepochyboval o tom, že se vrátí: „Jak z židovské historie, zkušenosti i samotné víry vyplývá, nic na tomto světě není na věčné časy. Všechno má své apogeum a svůj exit. I každý politický režim.“ Na začátku 90. let dokončil rabínská studia v Jeruzalémě a poté jej jmenovali pražským a zemským rabínem.

Ve své pozici se mimo jiné aktivně zasazuje o demýtizaci židovství: „Celou dobu, co jsem rabínem, se snažím židovství odčarovat. Má pochopitelný nádech romantismu. Židé jsou ale normální, mají jednu hlavu, dvě oči, tak jako všichni ostatní. Odlišuje je jejich víra, osud a vztah ke vzdělání,“ říká Sidon, který má dvě dcery a dva syny.

Autor:

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Přípravář staveb/rozpočtář

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč