Na Vánoce se těším každý rok jako pětiletá, říká kuchařka Dita P.

Lidovky.cz: Jak jste slavili Vánoce, když jste byla malá?
Strašně hezky. Od rána jsme se dívaly se sestrou Marikou na pohádky, Tři oříšky pro Popelku musely vždycky proběhnout, umím celé dlouhé dialogy nazpaměť a vždycky u toho brečím. Doma bylo totálně vygruntováno, i všechny šuplíky, sklep, komora... A dostávaly jsme krásné dárky. Nejhezčí byly dva: Bohoušek - to byl drsnosrstý jezevčík a pak Vendulka, ta zas byla bišonek. Ale taky panenka Karlík, kterou jsem dostala už skoro v pubertě a strašně ráda jsem s ní vedla dlouhý hovory, oblékala jí, vařila pro ni... Krásný byl i minibyteček, který nám táta vyrobil v jednom fochu ve skříni s hračkami. Na stěnách visely i záclony a obrázky, peřinky v postýlkách, nádobíčko - jo nádobíčko po nás nedávno vytáhl ze skříně na chalupě můj syn, rozložil si ho v kuchyni po zemi a vařil a vařil. Úplně mě to dojalo k slzám. No, a na Boží hod jsme jeli za babičkou do Humpolce a na Štěpána za babičkou Mášou do Klatov. Tam nás byla obrovská banda a byla nekonečná legrace s dědou a vůbec.

Lidovky.cz: Máte nějakou svoji speciální tradici, bez které se o svátcích neobejdete?
Ani moc ne. Jen v posledních letech nám máma kupuje krabičku s korálkovými ozdobami a na ni napíše, co se ten rok vellkého v naší rodině stalo. Třeba: narodil se Onďa - to je sestry syn, Honza má bakaláře, Dita má novou kuchařku Letos tbude namé krabici asi napsáno: Dita odešla z Alberta, Marika natočila dokument Spi sladce, Honzík je bakalář...

Lidovky.cz: Jaké jídlo připravujete na Štědrý večer?
Nejtradičnější, jaké si dovedete představit. Snídáme vánočku na slavnostně prostřeném stolu. V poledne máme čočku, odpolene si dáme čaj s cukroví a večer smaženou rybu a náš salát. Táta - a teď to dělají i naši manželé - nevím proč - se strašně loudají s večeří, že prý holt ryby, a já se spolu s dětmi nemůžu dočkat, až zazvoní zvoneček a my se nahrneme ke stromečku, kde svítí strašně prskavek. U stromečku si popřejeme hezké svátky a začne rozbalování. Děti neví, co dřív, trhají obaly a křičí: Tý jo, ten Ježíšek všechno ví, on mi poslal “auto hákem”... Mám to ráda, těším se pořád, jako kdyby mně bylo pět.

Lidovky.cz: Změnily se pro vás Vánoce od té doby, co máte syna?
To je jasný. Celé je připavuju já sama, dřív to bylo na rodičích. Koupím obrovský stromek, všichni ho zdobíme, pak se krásně oblečeme a je nastan takový vzrušující klid, jak všichni víme, že už už přijde ta krásná chvíle.

Lidovky.cz: Jak u vás letos probíhalo pečení cukroví?
Letos mi poprvé “pomáhal” dvouletý Davídek a je to sranda. Každý rok pečeme všechny ženy z rodiny dohromady, letos jsme si to nějak rozdělily - doma připravujeme těsta, každé z kila mouky, a pak se sejdeme, přijdou i tři Davidovi bratranci, muži nám, doufám, nalijou skleničku a bude to krásný. Nechtějte ale vidět moji kuchyni po téhle taškařici. Ale krabičky pro babičku a naše čtyři rodiny budou pěkně zabalené.

Lidovky.cz: Kolik druhů jste letos upekla?
V plánu letos bylo sedm druhů: rohlíčky, pracny, linecké, perníčky, pistáciové sušenky, ořechy, kokosovou roládu, ale nejspíš ještě nějaké přibude, třeba novinka “chrousty”, na kterou máme recept od Mirky z chalupy - jsou ze sněhu, cukru, drcených oříšků, kousků oříšků a na drobno nakrájených rohlíků.

Lidovky.cz: Co si představíte pod slovem Vánoce?
Děti. Pohádky. A taky prudký pohyby. Slavíme Štědrý večer na třikrát. Nejdřív u sebe doma, pak u táty a nakonec u mámy. Všude je večeře, pokaždé trochu jiný rituál, trochu jiný salát. Boží je to.

Lidovky.cz: Máte potřebu zkoušet o Vánocích nějaké novinky? A nebo jste spíše tradiční typ?
Jak už jsem vám říkala, jsem spíš “udržovatelka starých ohňů”. Jen občas přihodím nějakou novinku. Loni přibyly do repertoáru našeho cukroví pistáciové sušenkky. Chcete na ně recept?