Vědci si vybrali skupinu 142 dětí a sledovali jejich reakci na zátěžovou situaci ve věku tří měsíců, šesti měsíců a jednoho roku. Dítě pokaždé na chvíli odebrali z blízkosti matky a z jeho srdečního tepu pak zjišťovali sílu reakce na tuto nepříjemnou situaci.
Studie nejprve ukázala, že na dětskou reakci má výrazný vliv jistá forma genu ovlivňujícího podobu dopaminových receptorů v mozku.
Dopamin je látka důležitá při přenosu nervových vzruchů a hraje rozhodující roli v motorických funkcích mozku. Patrně se také podílí na mechanismu odměny, ale role této látky v nervovém systému je natolik mnohotvárná, že ji nelze jednoduše charakterizovat. Už dříve se prokázalo, že jedna forma genu dopaminových receptorů zvyšuje pravděpodobnost, že daný člověk má sklon k agresivitě či zneužívání návykových látek.
Souvislost „rizikové“ formy genu a chování naznačovaly také výsledky tří- a šestiměsíčních dětí v pokusech vědců ze Severní Karolíny. Děti s takovou podobou genu vykazovaly menší změnu srdeční činnosti: jejich tělo jako by se nechystalo tak intenzivně bojovat s hrozící problémovou situací.
Ale při posledních pokusech do výsledků podle vědců výrazně vstoupil nový činitel: vztah k rodičům. Na základě videozáznamu byly totiž „oznámkovány“ i matky dětí dle toho, jak vnímavě se k potomkům chovaly.
Jednoroční děti s velmi citlivými matkami a „rizikovou“ formou genu se ve stresových situacích chovaly podle předpokladů - jejich tělo se začalo připravovat mnohem razantněji na aktivní reakci na stresovou situaci. U dětí se stejnou genetickou výbavou, ale méně vnímavými matkami podobnou změnu vědci nezaznamenali.
Podle autorů studie je jejich práce dalším důkazem, že při vývoji složitého chování a fyziologických reakcí v našem životě hrají značnou roli jak geny, tak i vliv prostředí. Práce se objevila v časopise Child Development.
