Speciál k 60. výročí smrti Josefa Brykse |
Většinu svého dospělého života strávil v lágrech. Nejdřív v těch nacistických, protože bojoval v kokpitu britské stíhačky RAF za svobodu Československa. Toho Československa, které ho po roce 1948 za to zavřelo na ještě delší dobu. Josef Bryks se z komunistického lágru už nikdy nevrátil...
18. března 1916 byla na statku v Lašťanech velká sláva. Do sedlácké rodiny Bryksových se narodil syn Josef, v pořadí už šesté dítě. V tu dobu do první světové války začala výrazněji promlouvat válečná novinka – bojová letadla.
Josef Bryks jako malý chlapec.
Malý Josef si aeroplány zamiloval. I když nejdříve narukoval k jezdectvu, stal se z něj letecký pozorovatel. A v roce 1937 se začal školit na pilota. Příležitost bojovat doma za svou republiku ale nedostal. Německo okleštěný stát obsadilo bez boje.
Bryks si před válkou vzal dívku z nedaleké vesnice – Marii Černou. 2. září 1939 se jim narodilo děvče, ale dva dny po porodu zemřelo. Brykse už pak doma nic nedrželo, rozhodl se z protektorátu utéct. Chtěl proti okupantům bojovat.
První vězení okusil v Maďarsku
Na konci ledna 1940 ještě s několika muži utekl přes Slovensko do Maďarska. Chytila ho tam ale místní policie a Bryks skončil ve vězení. Byl to první z mnoha pobytů za mřížemi, tentokrát na 66 dnů. „Těžká zkušenost mezi našimi lidmi – podplácení – vymáhání pomoci z tzv. strýčka - stálý hlad, denní lovy vší – filcky – otrava v ruce – nastuzení. Zklamání,“ citovali autoři knihy Na útěku Luděk Navara a Miroslav Kasáček z Bryksova deníku.
Josef Bryks jako československý pilot.
Nakonec se přes Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii dostal do Francie. Jenže než stačil zasáhnout do boje, země kapitulovala. Bryks zase utíkal, tentokrát do Velké Británie. 4. srpna 1940 se z něj stal oficiálně pilot Royal Air Force, ale k bojové peruti se dostal až v dubnu 1941. Tam potkal Trudie Dellerovou, která sloužila v Ženských pomocných leteckých sborech, stejně jako třeba pozdější královna Alžběta. Čechoslovák pohlednou Angličanku „dostal“ na skleničku sherry, kterou si ze svého platu nemohla dovolit...
Jenže zamilovaný pár spolu dlouho nevydržel. V boji nezkušený Josef Bryks se 17. června 1941 se svým letounem Hawker Hurricane zúčastnil velké bitvy nad Francií. K jeho smůle se dostal do souboje s Adolfem Gallandem. Letecké eso, v té době asi nejlepší německý pilot, si ten den připsalo dva sestřely a zvýšilo si „skóre“ na 65.
Jedním ze sestřelených byl Bryks. Z hořící stíhačky dokázal vyskočit, ale po několika hodinách skrývání ho dopadli němečtí vojáci. Stačil aspoň zničit všechny důkazy o tom, že je Čech. Na rozdíl od ostatních národů považovali nacisté dopadené Čechoslováky za vlastizrádce. A vlastizrada se trestala smrtí.
Josef Bryks u letounu Hawker Hurricane.
Němci tak měli v zajetí Brita Josefa Rickse, kterého však podezírali z toho, že je Polák. V zajateckém táboře u Frankfurtu nad Mohanem se pokusil o první útěk. Dráty se mu povedlo přestříhat, utéct už ne. Němci se je ten samý den rozhodli totiž převézt jinam. Ale i v táboře Warburg uprostřed Německa se pokusil upláchnout. Tentokrát už s kamarádem Otakarem Černým z RAF. Přidali se k partě zajatců kopající tunel, ale Němci ho odhalili.
První úspěšný útěk trval 15 dní
Ten další už ne. 20. dubna 1942 Bryks s Černým zmizeli. Vydali se pěšky směrem ke Švýcarsku, kam podle jejich propočtů měli dorazit za 32 dnů. Po osmi dnech chytili Černého, policista poznal, že má falešné papíry. Bryks s ním v tu chvíli nebyl. Jeho cesta pokračovala, nyní už na kole. V Offenbachu ujel hlídce na mostu a měl štěstí. Policista střílející na ujíždějícího cyklistu z pistole se netrefil...
Jenže Bryks neměl co jíst a pít a onemocněl úplavicí. Vysíleného pilota zadrželi Němci 5. května 1942. Jenže už 17. srpna opět z Warburgu utekl. Tentokrát se podhrabal přímo z táborového vězení. Uprchlík byl oděn jen do pyžama a pantoflí. U Frankfurtu si všiml v noci opuštěné stíhačky. Na letišti ho ale spatřila hlídka, přesto se mu jí podařilo zmizet. 8. září ho štěstí opustilo a opět ho dopadli. Do Warburgu se už ale nevrátil, poslali ho do tábora v Schubinu, dnešním polském Szubinu.
Smradlavá cesta na svobodu
Na začátku března 1943 našel Bryks opět způsob, jak se po „anglicku“ vypařit. Ještě s jedním Angličanem utekli v bečce na močůvku. Kamarád Černý smradlavou cestu odmítl a utekl tunelem. S Bryksem se setkal v nedaleké stodole. „Strašně smrděl,“ popsal shledání. Češi spolu pak zamířili do Varšavy, kde je nakonec ubytovala jedna statečná Polka. Bryks a Černý se přidali k polskému odboji a chodili s nimi na akce. 2. června 1943 provedli ale Němci zátah a chytili je.
O tři dny později se esesáci chovali při Bryksově výslechu tak brutálně, že mu způsobili zranění, kvůli kterému až do konce života nedoslýchal na levé ucho. Bryks se nechtěl s příslušníky SS moc bavit a skončil po kopancích do břicha v bezvědomí. Kromě proraženého bubínku měl ještě bodné zranění od dýky. Němci s brutálními výslechy přestali až poté, co Černý vytáhl v botě ukrytý identifikační štítek. Polka, která je ubytovala, takové štěstí neměla. Napomáhání zajatcům se trestalo oběšením.
Češi skončili v dalším zajateckém táboře, nyní Stalag Luft III. v Saganu. Tehdy netušili, že se tábor i díky nim stane nejslavnějším táborem války. Bryksova zranění se zanítila, léčení trvalo dlouho. Zkusil tedy na Němce novou fintu – předstíral, že se zbláznil. Takové zajatce Němci rádi vraceli do Anglie. Nevyšlo to.
V zajetí. Na fotce doplňují Brykse (úplně vlevo) Novozélanďan, Brit, další čs. legenda Otakar Černý a Jugoslávec.
V táboře ale fungoval útěkový výbor, který připravoval několik velkých tunelů. Vykopaný písek roznášeli zajatci v kapsách po táboře a sypali ho z děravých kapes. Tunely kopalo neuvěřitelných šest stovek zajatců. Jenže první tunel nacisté objevili a druhý později musel sloužit jako odkladiště 12 tun vykopaného písku.
Velký útěk
Zbýval tedy poslední. Všechno bylo perfektně zorganizováno, bylo rozhodnuto podle zásluh i v jakém pořadí budou zajatci utíkat. Černý měl číslo 115, Bryks kolem 120. Druhý jmenoval měl utéct ve dvojici s jedním Australanem, kterému měl pomoci s orientací v neznámé Evropě.
Arnošt Valenta.
Jenže pak přišla pohroma. Inženýři se přepočítali a východ z tunelu byl jen kousek od plotu z drátů, na místě, kam bylo vidět ze strážních věží. V noci z 24. na 25. března se tak povedlo utéct jen prvním 76 zajatcům, na Černého s Bryksem vůbec nepřišla řada. Mezi těmi, který však tunelem zmizeli, byl jiný Čech – radiotelegrafista 311. bombardovací perutě Arnošt Valenta. V roce 1963 odvážnou a komplikovanou akci přiblížil slavný film Velký útěk se Stevem McQueenem.
Adolfa Hitlera tenhle útěk strašně rozzuřil. I když se na utíkající zajatce vztahovaly Ženevské úmluvy, nařídil vůdce 50 uprchlíků tajně popravit. Ze 76 zajatců se povedlo utéct na Západ jen třem. Všechny ostatní Němci postupně pochytali. Do Saganu se vrátilo jen 23 lidí. Hitlerův rozkaz byl totiž splněn. Gestapo 50 uprchlíků postřílelo a do hlášení napsalo „zastřelen na útěku“ či „kladl odpor při zatýkání“. 31. března 1944 byla u dálnice z Berlína do Vratislavi tajně popravena skupina devíti zajatců, jedním z nich byl Valenta.
  |
Smrt hrozila ale už i Bryksovi. Z Londýna přišel doklad o povýšení, na kterém byla napsaná národnost Czech. Pilota si nárokovalo gestapo, byl převezen proto do Prahy. Na gestapu ho identifikovala i jeho, nyní už bývalá manželka Marie (ta pak zemřela za podivných okolností 20. dubna 1945). Na Brykse čekala oprátka, jenže Anglie slibovala nemilosrdnou odvetu, pokud by Němci k popravám přistoupili. Nakonec se tedy rozhodnutí o Bryksově osudu odložilo na později. Konec války strávil na hradě Colditz, v jakémsi nacistickém VIP vězení.
Smrti v troskách Liberatoru unikl
Týden po konci války se Bryks sešel v Anglii s Trudie. Jejich láska i přes čtyřleté odloučení nevyprchala, krátce na to se vzali. Bryks byl následně povolán domů. Měl odletět bombardérem B-24 Liberator 4. října 1945. Ten měl však poruchu a po krátkém letu se vrátil. Nový odlet byl stanoven na druhý den. Na poslední chvíli se pak změnil seznam cestujících, Bryks už na něm nefiguroval. Liberator se 5. října krátce po startu zřítil, zahynulo všech 23 lidí na palubě včetně žen a dětí. Bryks odletěl do Prahy o tři dny později.
Chvíle poválečného štěstí s dcerou.
Létat už doma nemohl, nedovolil mu to poškozený sluch. Tak v Olomouci učil budoucí piloty. S Trudie prožívali krásné časy, narodila se jim dcera Sonia. O rok dříve o nich dokonce v Anglii natočili film Srdce na útěku. Jenže v roce 1947 se začínala politická situace měnit a Bryksovi, který neměl komunisty v lásce, se to nelíbilo. Přemýšlel o odchodu buď do Austrálie, či Anglie. Hned po vítězném únoru byl poslán v armádě na dovolenou. Bryks vymýšlel další útěk. 6. května 1948 v noci si ale pro něj přišla Státní bezpečnost. Obvinili ho z chystaného útěku na západ, kde chtěl vyzradit vojenské tajemství.
Bryks estébáky nahlas přirovnal ke gestapu. I tohle mu později „přičetli na účet“. V polovině červnu proti němu svědčil „mozek“ procesů s letci RAF Bedřich Reicin. Komunisté ale ještě v té době nestačili celou justici zmanipulovat. Bryks byl zproštěn obžaloby, ale z vězení ho nepustili. Už se chystal nový proces se spolehlivým prokurátorem Karlem Vašem. Deset let, tak poté zněl nový rozsudek.
Šťastní manželé Bryksovi na křtu dcery.
Brykse převezli do vězeňského pracovního tábora v Dolním Jiřetíně, Trudie se podařilo s dcerou zmizet do Anglie. Ve vězení byl s Bryksem i Černý. Jemu a i pozdějšímu slavnému králi Šumavy Josefu Hasilovi se podařilo z Jiřetína zmizet na západ.
Prý chystal vzpouru na Borech
Bryks měl smůlu, převezli ho předtím do Plzně na Bory, uvědomili si, že jde o slavného útěkáře. Později ho na Borech obvinili z přípravy vzpoury k ovládnutí věznice. Šlo ale jen o další komunistický vykonstruovaný proces, svědectví vězňů byla vynucená bitím. K 10 letům mu soud přidal dalších 20.
Roky věznění se na Bryksovi podepsaly. Na fotkách z Borů mu bylo jen 33 let.
V Anglii se Trudie snažila manželovi pomoci, psala na všechny strany, i špičkám KSČ. Marně. Bryks měl navíc po letech v lágrech poškozené zdraví, zlobilo ho srdce. Přesto v uranovém dole v Jáchymově dřel jako pomocný dělník v hlubině. Proč se tak snažil? Část výdělku posílaly úřady rodině. Když to v prosinci 1955 zatrhly, zhroutil se vězni A025779 celý svět.
Kresba vstupní brány do tábora Rovnost.
Na podzim 1957 potkala Trudie anglickou manželku dalšího vězněného Čecha Josefa Čapky. Od ní se dozvěděla, že její manžel už nežije. 11. srpna 1957 bolelo Brykse na prsou. Spoluvězeň mu poradil, ať si zkusí lehnout. Brykse v noci vzbudily nesnesitelné bolesti, lapal po vzduchu. Chabě vybavená marodka mu nemohla pomoci. V pouhých 41 letech podlehl infarktu.
Trudie Bryksová přichází po 52 letech k hrobu svého manžela.
Komunisté ho chtěli vymazat z historie. Rodině odmítli vydat tělo a zpopelnili ho. Urna osm let ležela ve skladu, až poté jí tajně zakopali v pražském Motole. Jeho hrob po usilovném pátrání našel až v roce 2009 historik Vězeňské služby Aleš Kýr s kolegyní Alenou Kafkovou. Ve stejném roce podala Trudie Bryksová trestní oznámení na Karla Vaše. Úřady to o rok později zamítly. Bryksová zemřela v roce 2011, Vaš jí dokonce o rok přežil...
