BRNO K cizímu dítěti cítí víc lásky než k vlastnímu. Rodiče dcer zaměněných v třebíčské nemocnici se na tom shodli včera před brněnským soudem. Po nemocnici nyní žádají jako satisfakci celkem dvanáct milionů korun. Zdravotnické zařízení však chce vyplatit jen po třech stech tisících každé rodině.
Na záměnu novorozenců se přišlo vloni v září, každá z dívek tak vyrůstala v nevlastní rodině zhruba rok. Na začátku prosince se pak Nikola a Veronika vrátily k biologickým rodičům. Ti se s tím ale stále psychicky nevyrovnali, bližší je jim dítě, které vychovávali. „Kdyby záleželo jen na mně, nechala bych si Nikolku. Pořád převažuje to, že miluji Nikolku. Verunku (tedy vlastní biologickou dceru) mám ráda,“ popsala svoje současné pocity Jaroslava Trojanová, partnerka Libora Broži. Obdobně mluví i Jan Čermák, otec Nikoly. „Verunku stále beru jako vlastní dceru a návratem do biologické rodiny se to nezměnilo. Moje city k oběma nejsou srovnatelné, vede Verunka,“ přiznal.
Emotivní výpovědi všech čtyř rodičů poslouchal soudce bezmála sedm hodin. Všichni popsali, jak vypadal jejich život před tím, než se děti narodily, a jak poté, co si je přinesli domů. „Bylo to naprosto úžasné. Manžel se o nás staral, vzal si týden dovolené, byli jsme pořád spolu. Chtěla jsem, aby dcera věděla, kdo je její máma, táta,“ přiblížila Jaroslava Čermáková. To, že by děvčátko nemuselo být jejich, je nenapadlo. V Jabloňově, kde vychovávali Nikolku, ale radost z narození dítěte tak dlouho netrvala. Asi po dvou měsících začali Libora Brožu rodiče a další příbuzní upozorňovat na to, že děvče mu není podobné. Broža se domníval, že partnerka mu byla nevěrná, děvčátko měl však stále rád. Přes internet si nechal tajně porovnat DNA svoje a Nikoly. Ty potvrdily, že opravdu není jeho. Mezi partnery se tak strhávaly prudké hádky. „Nadával jsem jí ty děvko, ty ku...,“ přiznal Broža. Když další testy potvrdily, že Nikola není ani jeho ženy, zůstal v šoku. „Zavolala mi to do auta, zastavil jsem na parkovišti a tři hodiny brečel,“ popsal. Zpráva rozbila idylu i u Čermákových. „Napadlo mne, že všechno, o co jsem se snažila, je pryč. Podívala jsem se na Verunku a řekla, že ji nikomu nedám. Napadlo mne ale, jak se asi má naše biologická dcera, jestli netrpí,“ vypověděla Jaroslava Čermáková. Ke svým vlastním dětem rodiče při prvním setkání nic zvláštního necítili. „Bylo to, jako bych viděla dítě od sestřenice,“ řekla Čermáková. Návrat vlastních dcer viděli tehdy jako jediné možné řešení. „Pro mě osobně byla priorita mít vlastní dítě,“ přiznal Broža. Jaroslava Čermáková v tu dobu již čekala druhé dítě a chtěla, aby sourozenci vyrůstali spolu.
Šťastný konec ale nenastal. Jaroslava Trojanová dnes svému partnerovi vyčítá, že ji připravil o Nikolku. Manželství Čermákových je v troskách. „Nejhorší je, že nedokážu mít rád svoje obě děti. Neumím si vybudovat city ani k druhorozené Terezce. Mám strach, že mi ji zase vezmou. Dítě, které jsem měl rád, mi už vzali,“ plakal Jan Čermák. „Snila jsem o tom, mít krásnou rodinu. A zatím nemám žádnou,“ uvedla jeho manželka.
Zvýšení odškodného zatím nemocnice neplánuje. Soudce jednání odročil na 6. října.
