Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Naděje s tuleněm

Česko

PRACH A BROKY

Chvíli tálo, pak zase přituhlo, takže namrzly chodníky, které se někteří snaživí občané pokoušeli učinit schůdnými vlastním dechem. * Země má díky posypu příjemně slanou chuť a chutná jako mražený chips nebo zmrzlý hranolek. Přesto se nedoporučuje ji za mrazu olizovat. A nemá se ani přikládat jazyk na kovové předměty, třeba na kliky, zábradlí nebo kandelábry, neboť vám k nim může přimrznout. To se stalo jednomu sovětskému pionýrovi, který rád olizoval jinovatku z klandru na zábradlí, a nedal si říct, až mu museli jazyk odlepit autogenem - tato poučná historka byla popsána v čítance pro základní školy, vy starší, vzpomínáte si na ni? * V MF Dnes napsali, že „legendární“ seriál Sanitka bude mít pokračování. Legendární je už každá kravina. Není už legendární také Jakeš? Nebo třeba Čertík Bertík. Nebo strýček Jedlička, to je určitě legendární legenda. A co třeba pribiňák? Ten je určitě legendární a kultovní? Navíc, pokud mě nemate paměť z dětství, kdy jsem na totéž zíral, pak v té Sanitce jde o to, že jeden ten saniťák je pěkný lump, protože sloužil jako letec u RAF a nakonec zradil a emigroval, z čehož má poctivý saniťák Hanzlík pěkný průšvih, ale strana mu dá šanci. Fuj. * A teď čtu v HN, že legenda je také postavička „igráček“, dokonce je to legenda umělohmotná, něco jako Plastic People pro děti. Tak tento rozkládací panáček igráček, jehož jednotlivé částečky (klobouček, helmička, vlásky etc.) děti s oblibou vdechovaly do svých dýchacích trubiček, se bude zase vyrábět... To je pěkné. * Úřady varují před ukvapenými adopcemi malých Haiťanů. Tohle není žádná legrace. Pokud už tedy někdo nějakého malého Haiťana doma má, měl by ho co nejrychleji vrátit. Vážně, na tohle téma se nežertuje. Stačí, když jsme v rubrice napsali, že Haiti dalo světové kultuře kult woodoo. Dovedete si představit filmové horory bez zombie a propichování panenek? * Dobrá zpráva přišla z pražské zoo: paní gorila jménem Kijuva je v požehnaném stavu a těší se na miminko, v pořadí třetí. Nový ředitel zoo Miroslav Bobek oznámil, že se přímý přenos z porodu bude vysílat na internetu. To se mi tedy nelíbí a ptám se, jaký to má smysl, co tam asi můžou lidi vidět, jací lidé se na to asi dívají a hlavně, zda se paní Kijuvy někdo zeptal, jestli s tím souhlasí. * V České republice prý nikdy nebylo tolik stoletých lidí, jako je teď: je jich skoro pět set. Příští rok se k nim doufejme přidá i režisér Otakar Vávra. Je ale docela možné, že stoletých bylo v Čechách hodně už dřív. Třeba kronikář Kosma psal nejstarší pasáže (Čecha, Kroka, Libuši, Přemysla a takové historie) podle vyprávění starců a těm muselo být hodně přes stovku. Navíc v Gruzii je stoletý každý druhý dědeček, jenom ten Džugašvili naštěstí umřel docela mlád. Letos by mu bylo sto třicet jedna, ten by nám ještě ukázal! * Lidé jsou stále osamělejší a opuštěnější, ale svět a technologie je k nim naštěstí stále laskavější a pozornější. Na trh přichází například mechanizovaný plyšový tuleň s určitou dávkou inteligence, který se umí zavrtět a vydat jakýsi bekavý zvuk, když se ho dotknete. Baterky se mu dobíjejí skrz dudlík, který je připojen šňůrou k síti. Umělý tuleň přijde na tři tisíce korun, ale lze ho vyrobit i z obyčejného polštáře, do kterého namontujete nějakou vrtulu, která se bude pomalu otáčet. * V Čechách je prý nejpopulárnějším politikem jistý Bohuslav Sobotka, který na mě dělá dojem takového trochu lepšího moučného červa, jenž se velmi snaží. Možná to bude ale tím sympatickým příjmením Sobotka, po kterém sečtělému člověku naskočí rým: když jsem šel ze Sobotky, sežral mi mol polobotky etc... * Tak se ukázalo, že v Himálaji ledovce neroztají, nějak se ochladilo nebo se obrátily větry nebo snad sněžní muži yettiové uhasili ohniště? Plyne z toho, že vše ok a dál může člověk dělat na planetě paseku, jak se mu to jen zlíbí. Jaká úleva! * Husy, které koncem týdne odletěly ze střední Evropy na sever, protože jim tady bylo moc teplo, se nyní plácají do hlavy a říkají, že tady mohly klidně zůstat. Inu husy. Ale lidé nejsou jiní.

O autorovi| Jiří Peňás, redaktor LN

Autor: