V úterý se konal před Rock Café, rockovým klubem, kde se momentálně nesmí hrát rock, happening na podporu toho, aby úředníci přestali strkat hlavu do písku a začali celou kauzu konečně řešit. Stovky lidí ucpaly celý prostor před klubem, včetně vozovky a přilehlého chodníku. Kromě řady improvizovaně vystupujících hudebníků na podporu promluvili i herci z divadelního Studia Saint Germain, které tu také sídlí.
Z úst Tomáše Krejčíře pak nahlas zazněla podstata celého problému, kterou úředníci pořád jakoby záměrně ignorovali. A která se už v celé té kauze poněkud ztrácí. Že se totiž klub nachází na jedné z nejfrekventovanějších pražských ulic. Na místě, kde je ruch ve dne i v noci, a kde prostě klid a ticho nikdy nebude. Zní to neskutečně banálně, připomíná to onen pohádkový výkřik děcka o nahém králi, všichni to vědí, ale namísto toho probíhají zcela absurdní dohady o hluku z klubu.
Ten má nyní dokonce řešit expertní skupina, na níž se společně dohodli provozovatelé s radnicí Prahy 1 a magistrátem. Jistě, můžeme to brát jako pokrok. Ale trochu se obávám, že ona skupina jen přijde na to, co je všem už dávno známo. Že je potřeba opravit zbabranou rekonstrukci, po které měl být prostor už několik let odhlučněn. Že i potom nějaký ten hluk do bytů nacházejících v patrech pronikat bude – když ne z Rock Café, pak z ulice naprosto spolehlivě. Jen to, že klidné a tiché bydlení je například v Hodkovičkách, a že mnohem spíš než jen jako pouhá byrokracie to celé vyhlíží jako něčí cílený zájem, už počítám nikdo nahlas neřekne.
O autorovi| Antonín Kocábek, redaktor LN
