Ať už si o snímku Pouta, který byl prezentován jako jeden z nejočekávanějších projektů poslední doby – a se stejným očekáváním je i nahlížen, myslíte cokoliv, jedno mu nelze upřít: má fantastický zvukový a hudební doprovod. Kromě skvělé titulkové skladby Pikola, kterou vytvořili společně Ondřej Anděra a Lubomír Typlt pod hlavičkou „hiphopové“ formace WWW a která má podobný účinek jako Where Is My Mind? od Pixies na konci Klubu rváčů (jedna z mnoha velmi volných asociací, která se samotným filmem nebo silou finále nemá mnoho společného), celou stopáží probíjí zvuky na pomezí industriálních skřeků a elektroniky. Přičemž téměř nikdy není daná jasná hranice mezi tím, co je umělé a co přirozené. Skřípání strojů, šepot, kroky, zvuky města... některé chvíle mají totiž podivně pravidelný rytmus, a i když je „soundtrack“, jehož autorem je Tomáš Vtípil, spíš nevýrazný, paradoxně zůstává hluboko pod kůží.
Podobně silný zážitek je ke slyšení v dramatu Bratři, jež právě přichází do kin. Všechny emocionálně vyhrocené scény, kterých je ve filmu víc, než divák s popcornem obvykle zvládá, totiž doprovází hluboké, hrobové ticho. Je to takový šok, že se bojíte, jestli všechny ty nepříjemné otázky nejsou směřovány na vás, a nechybí málo, abyste uhýbali očima. Zvláštní efekt.
Na svém divnoblogu (bene965.tumblr.com) minulý týden frflal slovenský raper Bene: „Najvyšší čas, aby som začal žiarliť na Tázoka. Píšu o ňom v Lidových novinách. Dostal 3/4 strany. Zasran jeden.“ Jsou to kolegové z projektu Modré hory. Bene, tvůj čas přijde, fakt, věř mi.
