Spor mezi lékařskými odbory a vládou se smrskl na zhruba 700 milionů korun, které by LOK rád dostal navrch k už vybojovaným dvěma miliardám. Na první pohled není těch 700 milionů suma, kvůli jaké stojí za to svádět takhle dramatické bitvy. Lakomost tu má ale vyšší politický smysl, jak nám vzápětí připomněli policejní odboráři, respektive jedno jejich křídlo, které hrozí, že si od doktorů půjčí právníky a po vzoru LOK zorganizuje hromadné výpovědi.
Jejich argumenty příliš poctivě nepůsobí. Vždycky, když šlo o vyšší platy nebo aspoň o jejich zachování, operovali policejní odboráři na veřejnosti pouze se základními mzdovými tarify. O dosti vysokých příplatcích se mluví, teprve když už na ně vláda sáhla. Až teď se tedy dozvídáme, že platy uniformovaným složkám v lednu nespadly pouze o těch omílaných deset procent z tarifu, ale kvůli krácení příplatků v některých případech až o 18,5 procenta. Je to trochu jako s těmi sovětskými raketami, které na Kubě nikdy nebyly, a když je Sověti museli stáhnout, chtěli, aby jim to bylo připočteno k dobru.
Při vší skepsi vůči policejnímu kvílení, při vědomí výsluh a jejich dalších výhod se ovšem policistům, hasičům a dalším skupinám státních zaměstnanců bude jen těžko vysvětlovat, že zatímco jim se bere, lékařům se přidá. Ten dvojí metr jim lze totiž vysvětlit buď tak, že si jich vláda neváží tak jako lékařů, nebo že lékařští odboráři uměli lépe vydírat. Přiznat pochopitelně nelze ani jedno.
Na ministerstvu zdravotnictví vyvinuli taktiku ustupovat šéfovi lékařských odborářů Martinu Engelovi po kouskách a tak pomalu, aby si pokud možno celá veřejnost všimla, kdo je tu slušný a kdo hulvát. Cíle už je skoro dosaženo, dokud ale manévr nebude dokončen, hrozí přenos nákazy z LOK do zbytku státního sektoru.
