Do roku 2020 mají finančníci z říše středu na český trh dopravit neskutečných 230 miliard korun. Původní bombastické odhady a sliby je však s odstupem času třeba hodnotit mnohem střízlivěji. Pro naplnění 230miliardového cíle zbývá sice ještě pár letu času, už první rok však naznačil, že ne vše, co bylo řečeno, bude uskutečněno. Číňané v Česku zatím utratili 23 miliard a většinu útraty tvořily akcie vlivných finančních skupin patřících jen několika málo českým miliardářům. Českému lidu čínští nájezdníci zatím postavili jedinou fabriku v Chebu pro 300 lidí.
Zeman ve vánočním poselství chválil Čínu, kritizoval EU a varoval před Koniášem |
Nabízí se proto otázka, proč část politické scény před čínskými představiteli tak trapně panáčkuje, jako tomu bylo, když se ministr kultury sešel s tibetským duchovním. Štiplavé spekulace přiživuje i nejasnost, proč vlastně čínský prezident a jeden z nejmocnějších vládců světa Si Ťin-pching letos v březnu vůbec navštívil hlavní město nepříliš důležitého státu, kam navíc jeho stát nesměřuje investice závratných objemů.
Žofínské tanečky
Čínský prezident navštívil Prahu vůbec poprvé v české historii. Si Ťin-pching v metropoli pobyl na konci března tři dny a mohl si tu připadat jako doma v pekingském sídle. Když loni v říjnu zavítal na návštěvu Velké Británie, tehdejšího premiéra Davida Camerona navštívil v jeho sídle v Downing Street 10 a královnu Alžbětu II. zase v jejím Buckinghamském paláci. Většina českých politiků se ale musela za hlavou Čínské lidové republiky vypravit. Premiéra Bohuslava Sobotku, šéfa Senátu Milana Štěcha a předsedu Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka (všichni ČSSD) čínský mocnář přijal v Lichtenštejnském paláci. Jen prezident Miloš Zeman uvítal Si Ťin-pchinga ve svém, na Pražském hradě a na zámku v Lánech, kde spolu zasadili strom.
Návštěvu doprovázel cirkus v pražských ulicích. Vítači čínského prezidenta se vůči jeho kritikům chovali agresivně, muži zákona převáželi nepohodlné aktivisty na policejní služebny a nevkusné kulisy vyzdobené rudými motivy lemovaly silniční tahy. Vyvrcholením třídenního programu byl slet VIP miliardářů v Paláci Žofín, kde se podepisovaly smlouvy a memoranda.
  |
Žofín se stal jevištěm pozoruhodného představení. Největší pozornost mezi přítomnými vlivnými byznysmeny poutal nejbohatší Čech a majitel skupiny PPF Petr Kellner, který si pečlivě střeží soukromí a na veřejnosti se ukazuje jen výjimečně. Do jeho impéria spadá společnost Home Credit, která se v příštích dvou letech chystá v říši středu utratit 23 miliard korun. Hned vedle „Kellyho“ seděl uhlobaron a jeden z nejbohatších Čechů Pavel Tykač. Ten patří mezi spojence prezidentova tajemného poradce Martina Nejedlého. Dýchánku na Vltavě se účastnil také blízký spolupracovník nejbohatšího Čecha Jiří Šmejc. O kus dál zase seděli spolumajitelé finanční skupiny J&T Patrik Tkáč a Dušan Palcr, v jejichž společnosti čínští investoři získali majoritu. Podpisy smluv si ale nenechali ujít ani osobnosti kopané – ať už Pavel Nedvěd, nebo boss Miroslav Pelta, který „utáhl“ čínské finančníky na sponzorství národní reprezentace.
Ústřední postavou utužování česko-čínských vztahů se stal někdejší ministr obrany a dnes prominentní lobbista Jaroslav Tvrdík. „Luftjarda“, jak se někdejšímu manažerovi kampaně ČSSD přezdívá, však není jedinou spojkou na sociální demokracii. Právní služby čínským magnátům zajišťuje vlivná advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, jejíž hlavní právník Pokorný patří k blízkým přátelům premiéra a předsedy sociální demokracie Bohuslava Sobotky.
Podzim s dalajlamou
Navzdory opakujícím se upozorněním Bezpečnostní informační služby (BIS) na sílící vliv čínské vlivové struktury v české politice a ekonomice tuzemští politici „vesele“ brání a posilují česko-čínské pouto. Zatím poslední dějství čínského spektáklu se odehrálo na podzim. A spíš než k tradičnímu asijskému divadlu mělo blízko k radikálním projevům dadaistů ze švýcarského kabaretu Voltaire. Vezměte si jen hlavní postavy: prezident, tibetský dalajlama, ministr kultury, osvětimský vězeň a čínská velvyslankyně. Výsledek? Česko hluboce skloněné před pekingskými komunisty.
Přitom vše začalo vlastně docela fádně. Tibetský duchovní vůdce přiletěl na návštěvu Česka. Nutno podotknout, že na konferenci Forum 2000 dorazil už poněkolikáté, čímž se jeho návštěvy posunuly z kolonky „dějinná událost“ do položky „stálý host“. Čína ale dalajlamu považuje za nebezpečného separatistu a jeho zahraniční cesty vnímá málem jako vojenské výpady. Proto už v předstihu tlačila na české představitele, aby se s jednaosmdesátiletým mužem nesetkávali. Jinak se čínský drak rozzlobí a spolkne slíbené investice bez náhrady.
A politici poslechli. Ovšem až na lidovce, kteří se rozhodli důrazná doporučení ignorovat a s vyznavačem jiného náboženství se stejně potkali. Z vysoce postavených členů KDU-ČSL to byli předseda strany a vicepremiér v jedné osobě Pavel Bělobrádek a ministr kultury Daniel Herman. Následovala odveta. Čtveřice vysoce postavených politiků, pro něž se poměrně záhy vžilo označení „gang čtyř“ (za takový název by se nemuseli stydět ani členové obávaných čínských triád), vydala společné prohlášení, v němž oba členy vlády hodila přes palubu a zároveň uznala Tibet za nedílnou součást komunistické Číny. „Osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky ČR a považovali bychom za nešťastné, kdyby takto byly kýmkoliv vnímány,“ stojí v deklaraci, pod níž jsou podepsáni prezident Miloš Zeman, předseda Senátu Milan Štěch, šéf Poslanecké sněmovny Jan Hamáček a premiér Bohuslav Sobotka.
Vzápětí vyšlo najevo, že bezprostředně před vydáním prohlášení navštívila Pražský hrad čínská velvyslankyně. Setkala se s prezidentovým zahraničněpolitickým expertem Hynkem Kmoníčkem a hovořili spolu o dalajlamově návštěvě.
Skutečně absurdních rozměrů ale „kauza Tibet“ nabrala až o pár dnů později. Na veřejnost pronikla zpráva, že ze seznamu lidí, kteří mají koncem října dostat státní vyznamenání, vypadl někdejší osvětimský vězeň Jiří Brady. Jak to souvisí s Čínou? Moravský rodák je strýcem ministra kultury Hermana. Na něj už před příjezdem tibetského duchovního do Prahy Zeman naléhal, aby se s dalajlamou nesetkával. Když to ministr přeci jen udělal, zareagoval prezident vymazáním Bradyho z listiny kandidátů na státní metál.
Zeman však spustil lavinu: jestliže „prohlášení čtyř“ vyvolalo jen slova o zbytečné servilitě a ustupování totalitnímu režimu asijské velmoci, rozhodnutí neocenit člověka, jenž prošel nacistickými vyhlazovacími tábory, vyhnalo lidi do ulic. Ve chvíli, kdy prezident ve Vladislavském sále pronášel projev k 28. říjnu, slavily desetitisíce lidí vznik Československa na protestním shromáždění, které na Staroměstské náměstí svolalo politické hnutí Starostové a nezávislí a jež moderoval (v té době ještě oficiálně nepotvrzený) prezidentský kandidát Michal Horáček.
Jurečka ne, jistě chápete...
Poklonkování nejvyšších představitelů je opravdu nepochopitelné, když se podíváme na skutečný objem čínských investic v Česku. Jestliže při jarní návštěvě Si Ťin-pchinga Zeman hovořil o tom, že světová velmoc letos mezi Aší a Jablunkovem investuje 95 miliard, hluboce se mýlil. Skupina CEFC, která se u prezidenta těší největší podpoře, zatím investovala 23 miliard korun.
Na žebříčku zemí, jež v Česku investují nejvíce, se Čína vytrvale pohybuje až kolem 20. místa. Na předních místech jsou s přehledem Němci, následovaní Japonskem, USA či Jižní Koreou. To jsou skutečně významní obchodní partneři. Překvapí proto, že nejvyšší ústavní činitelé nereagovali stejně naléhavým prohlášením, aby uklidnili Spojené státy poté, co Zeman nedávno urazil amerického velvyslance Andrewa Schapira. Prezident diplomata významného ekonomického spojence v rozporu se skutečností nařkl z neúčasti na hradních oslavách 28. října. A když se ukázalo, že se mýlil, vydala prezidentská kancelář jakousi vlažnou „neomluvu“.
Čína každopádně ukazuje, že to s mocenským tlakem na vzdálený malý středoevropský stát myslí vážně. Počátkem listopadu oznámil ministr zemědělství Marian Jurečka, že jeho plánovanou cestu do Lidové republiky Peking zrušil. Z Číny podle něj přišlo, že je to z důvodů, které obě strany zcela jistě chápou. Jurečka, sám lidovecký politik, se předtím zastal Hermana a všech, kdo se s dalajlamou setkali.
