Na svět přišla Pavla s lehčí formou mentálního handicapu, vychovávali ji pěstouni. „Nejprve sama zvažovala, že půjde do nějakého ústavu. Když se dozvěděla o našem chráněném bydlení, nakonec přišla k nám,“ vzpomíná Karel Kosina, ředitel Oblastní charity Brno.
Po roce se ukázalo, že Pavla je poměrně soběstačná a větším problémem pro ni nejsou ani domácí práce. Nastěhovala se do garsonky, kam za ní pravidelně docházeli asistenti. „V chráněné dílně, kde pracovala, si našla přítele, rovněž s mentálním postižením. Hodně jsme o tom společně mluvili, jejich vztah prošel všemi etapami od kamarádství až do plnohodnotného partnerství,“ shrnul Kosina. Zhruba před dvěma roky se mladí lidé rozhodli pro sňatek. „Upřímně řečeno, jejich sexuální život teď už ani nemáme důvod nějak řešit, ani po ničem nepátráme,“ doplnil.
S odborníky vyřešila Pavla i otázku vhodné antikoncepce. Těhotenství a dítě totiž někdy může pro rodiče s mentálním postižením znamenat problém. Podle zkušeností odborníků se mnohdy svých potomků vzdají, protože péči o ně nezvládají ani s pomocí. Ideální je pak propojení pěstounů, kteří se o dítě starají, přičemž jeho biologičtí rodiče s ním ale zůstávají v kontaktu.
