Velké plány stojí velké peníze. To je pravidlo, které se v českém sportu v minulých letech poměrně spolehlivě uchytilo. Co na tom, že při nich často létají oknem obří sumy s návratností blížící se nule.
Přípravy na výstavbu Národního stadionu už vyšly fotbalový svaz na víc než 12 milionů korun. Navzdory značným výdajům není po čtyřletém snažení jisté, zda bude moderní aréna někdy k vidění jinde než na počítačových vizualizacích. Kdo normální by za tak „přínosnou“ informaci sáhl do peněženky alespoň pro pětikorunu?
Co je to proti olympijské kandidatuře, která stála Prahu nejméně 70 milionů korun. To je také slušná cena za zjištění, že si na pořádání olympiády Česko troufnout nemůže. V rámci protikrizových opatření se loni práce na projektu zastavily na neurčito.
Za současné situace by bylo nejlepší nechat si vypracovat studii, která by vysvětlila, proč se vůbec podobně bláhové nápady v Česku tak často rodí. Ta jediná by se nejspíš vyplatila.
