‚Naprosto oddaná‘ Jitka Frantová. Zemanem vyznamenaná agentka pomáhala StB s Werichem i Kačírkovou

Herečka, která od roku 1968 žije v Itálii, přijela na pozvání svého dlouholetého přítele Miloše Zemana. Ten jí 28. října udělil medaili za zásluhy (více čtěte ZDE).

Informace, že se Frantová stýkala s StB, se objevily na serveru Aktuálně.cz ještě před slavnostním vyznamenáním a herečka se proti nim ostře ohradila. „Já mohu jen s čistým svědomím říct, že jsem žádnou spolupráci s StB nepodepsala a také nikomu neškodila,“ uvedla v říjnu loňského roku pro deník Právo s tím, že se jedná o „nedoložené báchorky“.

Server Lidovky.cz proto prostudoval Frantové svazek, který se dochoval v Archivu bezpečnostních složek. Nese označení „A“, tedy agent .

Jak vytěžit Frantovou

Psal se 11. leden roku 1961, byla středa a operativní pracovník ministerstva vnitra Zbyněk Martínek sepisoval pro své nadřízené zprávu. Formou takzvaného „postupného společenského připoutávání“ navrhl tehdy devětadvacetiletou herečku divadla Rokoko Jitku Frantovou získat pro spolupráci. Mohla být velmi cenná, neboť coby přítelkyně Jany Werichové, dcery slavného českého herce, se pohybovala mezi lidmi v hledáčku StB.

Jitka Frantová Pelikánová - Návrh na získání spolupracovníka, 11. ledna 1961.

Werich ale nebyl zdaleka jediný, kde bylo podle StB možné Frantovou „vytěžit“, jak si poznamenal Martínek. Tajné policii šlo třeba i o Jana Roháče, manžela Hany Hegerové, Irenu Kačírkovou či obecně o dění v divadlech ABC, Laterna Magika nebo Na zábradlí. Informace o nich předala Frantová na několika schůzkách s Martínkem. Už dříve přitom zmínila, že Wericha nikdy v životě neviděla. Podle jednoho záznamu StB s ním ale údajně připravovala silvestrovské interview.

Plán na její „společenské připoutávání“ vzešel ze zprávy z roku 1960, kterou pro ministerstvo vypracovala na základě zájezdu Rokoka do Berlína (viz BOX Zájezd do Berlína). Zprávy o stycích s cizinci museli v té době po pracovním výjezdu na západ podávat téměř všichni, Frantová ale „překvapila“ svou ochotou. Kromě – pro Stb – pozoruhodných jmen zaujala pracovníky ministerstva i svou podrobností.

Martínek si tehdy pochvaloval, že Frantová „splnila dobře úkol daný pro zájezd do Berlína“. „Dala orgánům krajské správy ministerstva vnitra telefonní číslo s tím, že ji mohou zavolat nebo vyhledat, budou-li od ní něco potřebovat,“ poznamenal k tomu Martínek a rovnou přiložil plán pro první schůzky s herečkou. Na jednom z těchto setkání Frantová na otázku, zdali by Martínkovi řekla, kdyby se kdokoli z divadla stýkal s někým ze Západního Berlína, uvedla, „že to pokládá za samozřejmé a že by to ihned ohlásila.“

Podle Archivu bezpečnostních složek je Frantová oficiálně vedena jako spolupracovnice StB od 25. března 1961, přičemž už na únorové setkání přinesla seznam osob, o kterých může podávat zprávy. Ve svazcích StB vystupuje pod krycím jménem „Barbora“ či „Helena“. Podle dochovaných materiálů byla Frantová vedena v kategorii Agent.

Jako o agentce totiž o Frantové hovoří řada dokumentů. Například zpráva z července 1964 nese název „Návrh na přerušení spolupráce s ‚A‘ Helenou“, v lednu roku 1965 došlo zase k „obnovení agenturního svazku na Ag“. Dokument nese označení PŘÍSNĚ TAJNÉ a rozhodnutí bylo vydáno pro krycí jméno Helena. Osoba je ztotožněná jako Jitka Frantová se shodným datem i místem narození.

Server Lidovky.cz zaslal Frantové konkrétní dotaz ohledně její spolupráce se Státní bezpečností. Redakce se ptala na její zařazení coby agentky, zdali se s pracovníky ministerstva scházela tak, jak dokládají dochované zprávy, a zdali StB informovala o svých kolezích z divadelního kruhu. Po zhruba týdnu však přišla odpověď pouze o dvou větách: „Děkuji za možnost k vyjádření. To už jsem ale udělala a nemám k tomu co dodat.“ Tím komunikace ze strany herečky skončila.

Klidná, nenucená a naprosto oddaná

Pracovníci StB si Frantovou pochvalovali. Například se prý sama ptala, „co je třeba udělat a kam by měla zajít“, či „ihned po příchodu do restaurace chtěla vypravovat, co všechno zjistila o divadlu Na zábradlí“. Byla prý „iniciativní“ a také „naprosto oddaná ministerstvu vnitra“.

Když se jí například Martínek zeptal, zda ji úkoly nebudou obtěžovat, její reakci popsal do další zprávy pro nadřízené následovně. „Frantová se postavila rozhodně proti, řekla, že to pokládá za svou povinnost, že když je to k dobru věci, že to dělá ráda,“ stojí v zápisu z téměř dvouhodinové schůzky.

V dokumentech o Frantové nicméně chybí podepsané prohlášení, kterým by oficiálně stvrzovala svou spolupráci se Státní bezpečností. „Spolupracovníkem byla osoba vědomě, ať už písemně nebo jinou formou, například ústní, zavázaná, stálá a spolehlivá, která vykonává podle státně bezpečnostní služby její příkazy a tajně působí v nepřátelském prostředí a požívá jeho důvěry. Vázací akt neboli slib nebyl podmínkou ke spolupráci,“ vysvětlil pro server Lidovky.cz publicista Mirek Vodrážka, který pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Ten má svazek Frantové podrobně prostudovaný a napsal o něm článek do časopisu Paměť a dějiny vydávaný právě ÚSTR. „Skutečnost, že v dochovaných dokumentech není písemný slib Jitky Frantové je zcela irelevantní záležitost. Důležité je, že byla osobou tajně vázanou, stálou a spolehlivou, které plnila příkazy nejen kontrarozvědky, ale i rozvědky,“ vysvětlil.

Prohlášení Jitky Frantové o mlčenlivosti ze dne 8. října 1960.

Jak navíc připomíná, v případě odmítnutí podpisu spolupráce s Stb směrnice umožňovaly, že postačí slib o mlčenlivosti. Ten Frantová podepsala na schůzce v říjnu roku 1960.

V jednom z pozdějších dokumentů ale například také stojí: „Agent HELENA byla získána ke spolupráci v březnu 1961 na základě dobrovolnosti postupným připoutáváním do problematiky kultury. Během spolupráce se projevila jako iniciativní a schopná k plnění požadovaných úkolů.“

Ovčáček: Životy bývají složité

"Všichni vědí, že jsem Zemanova fanda, že bych udělala všechno pro to, aby seděl na Hradě, protože si ho hluboce vážím," uvedla Frantová Pelikánová v roce 2012. Tehdy ve volebním spotu po boku Miloše Zemana lákala voliče, aby v prezidentské volbě vhodili hlas právě jemu.

Mluvčí Hradu na dotaz, zda se prezident Zeman před udělením státního vyznamenání seznámil s obsahem dokumentů v Archivu bezpečnostních složek, ani na dvakrát položený dotaz neodpověděl. Hlava státu se prý seznámila se stanoviskem Frantové, která prý vše vysvětlila. „To z žádného estébáckého spisku nevyčtete,“ reagoval k tomu Ovčáček.

A nevysvětlil ani, proč Zemanovi vadí údajná spolupráce StB u v úvodu zmíněného pedagoga Ošťádala, ale nikoli už u Jitky Frantové Pelikánové, která Zemana hlasitě podpořila v prezidentské kampani.

„Dodat mohu jediné, nezaznamenal jsem, že by kandidát na profesora se principiálně v 70. letech postavil proti totalitě, jako obě zmíněné osobnosti. Obě přispěly svým dílem k naší svobodě. Životy, stejně jako historie, bývají složité,“ uvedl k tomu mluvčí a ještě doplnil: „Ten, kdo to znevažuje, je na stejné úrovni jako estébáci, kteří manžele Pelikánovy pronásledovali v exilu.“

Ačkoli podle dokumentů Archivu bezpečnostních složek patřila Frantová k aktivním a ceněným spolupracovníkům Státní bezpečnosti, v jeden moment ji ministerstvo muselo přestat úkolovat. Herečka začala žít s „nomenklaturním pracovníkem“ a poslancem Národního shromáždění Jiřím Pelikánem, což tehdejší pravidla StB neumožňovala. Svazek byl tehdy uložen do archivu a jeho část, včetně klíčových dokumentů či Frantovou osobně psaných zpráv, byla zničena.

Frantová pak po roce 1968 odjela s Jiřím Pelikánem do Itálie, kde později oba požádali o politický azyl. StB poté naopak začala sledovat je.