Není, je jich tam i podle statistik asi tolik co Makedonců, což není opravdu mnoho. Velkou část z nich ale statistiky nepodchycují, protože to jsou takzvaní „pendleři“. Počínaje studenty na vídeňských středních a vysokých školách (dát dítě na školu do Vídně je mezi bratislavskou smetánkou „in“), dělníky na stavbách a číšníky v restauracích nekonče.
Jeden takový nás polohlasně oslovil v kavárně v Belvederu, krásném paláci přeměněném ve výjimečnou galerii. Všiml si, že mluvíme mezi sebou česky, a tak rychle přešel do slovenštiny. Slovensky se s námi i rozloučil a pak zas šprichtil německy. Jako by nic.
Zatímco v české národní mytologii byla Vídeň před sto lety druhé největší české město (hned po Chicagu), Slováci žádný takový vztah k Vídni nemají. Bratislava, v té době Pressburg, byla tehdy německo-židovským městem. Takže i když byl Pressburg s Vídní takovým dvojměstím, byl dvojměstím německým.
Slovenská jména, na rozdíl od českých, také neokupují pětinu telefonního seznamu, nejsou tu slovenské hospody ani kluby, ve Vídni se nepije ani slovenská borovička, ani víno – o pivu, na rozdíl od plzně a budvaru, vídeňských piv dva a jedna, nemluvě.
Slováci nejezdili do hlavního města monarchie dělat služky a zedníky jako desetitisíce Čechů, nestavěli Ringstrasse ani neseděli ve vídeňském parlamentu. Slováci totiž místo Vídně stavěli Budapešť, služky dělali a husy prodávali tamtéž, neb mezi Vídní a Pressburgem byla na řece Litavě hranice.
Po roce 1918 pak byli Slováci Čechoslováky – a těmi zůstali, s přestávkou druhé světové války, až do roku 1993. Kolem té přestávky získala Vídeň jednu neblahou tradici, když byla centrem slovenských pronacistických kruhů a vysílač Vídeň byl tou nejhorší štvavou vysílačkou.
Na rozdíl od Čechů Rakušané Slovákům nikdy nevyčítali vyhnání Němců, byť Bratislava byla „vyčištěna“ podobně důsledně jako Sudety. Díky Čechům ale i Slováci, zřejmě proto, že se od Čechů špatně rozlišují, dostali spolu s Čechy status „národnostní menšiny“. Na rozdíl od Maďarů, Chorvatů a Slovinců, kteří mají své vesnice, mají Češi jen „svoji“ Vídeň. A Slováci se k nim tak „československy“ přidali. Inu, někdy se bývalý společný stát k něčemu hodí. Tedy myslím ten československý, samozřejmě.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
