Bohumil Doležal ve svém komentáři Paroubkovo vítězné tažení (LN 18. 1.) se věnoval analýze současné situace a s mnohými jeho závěry lze souhlasit. Zcela matoucí je ovšem to, že popírá existenci základního střetu mezi ODS a ČSSD, tj. boje mezi pravicí a levicí, či kapitalismem a socialismem, spočívajícího nyní – zjednodušeně – ve sporu o koncepci tvrdé fiskální restrikce v pojetí ODS a TOP 09 na jedné straně a koncepci pružně se měnícího sociálního státu. Tento základní střet (jinak zcela charakteristický pro všechny demokracie) pak vydává za jakýsi pozůstatek komunismu. Zato ovšem varuje před tím, že vítězství Jiřího Paroubka znamená ohrožení liberálnědemokratických svobod v této zemi a údajnou změnu zahraničněpolitické orientace země a volá všechny strany na jejich obranu.
Nikterak nezpochybňuji, že naše demokracie prožívá jistou erozi a únavu. Ale rozhodně neprožívá tak fatální období, jako byl nástup fašismu či komunismu, ale ani například takovou deziluzi, jakou pociťovali mladí západní Evropané v roce 1968. Česká republika se mimo jiné vyznačuje vyzrálou politickou strukturou, která odpovídá (více než kdekoliv jinde) trvalé potřebě voličů po vyvažování. Rusko se svými tradicemi, odlišnými od našich, ale i fatální krizí demokracie a tržní ekonomiky na počátku jejího budování (kolaps 90. let, Jelcinovy dekrety nahrazující parlament, ostřelování ruské dumy, 167 obětí…) je velmi vychýleno ve prospěch podpory jednoho vůdce a jedné vlády. Tyto pocity jsou v této zemi – možná i po zkušenostech z minulosti – zcela nepřítomny.
Demokracie se samozřejmě bude vyvíjet, budou nastolovány její dílčí segmenty – obecné referendum, větší možnost voličů ovlivňovat pořadí na kandidátkách. Troufám si ale tvrdit, že volby v tomto roce, zejména v důsledku přetrvávající hospodářské krize budou zcela zásadně zaměřené především na to, jaká hospodářská a sociální strategie převládne. Země ovšem v každém případě zůstane v EU a NATO a význam tohoto zakotvení spíše jen poroste, mimo jiné tou měrou, jakou USA budou přesouvat svou pozornost jiným směrem – k Číně, ale i Rusku a k řešení bezpečnostních ohnisek napětí. A svoboda projevu bude produktem názorového pohledu redakcí a někdy i zájmem jejich vlastníků či vydavatelů. Toť vše.
O autorovi| Jiří Vyvadil, poradce předsedy ČSSD
