Program Jeden svět na školách využívá ve svých vzdělávacích projektech výrazného potenciálu dokumentárních filmů, aby jejich prostřednictvím oslovil a hlavně zaujal ve vyučování žáky a studenty. Dokumenty nepřinášejí pouze informace, ale především vzbuzují zájem o problematiku, pomáhají získávat pozornost, vyvolávají otázky související s tématem a nutí k hledání odpovědí. Jeden svět na školách založil Karel Strachota, který je také ředitelem tohoto programu.
* Díky vašim projektům se dlouho pohybujete ve školském prostředí. Jak se vzdělávání za tu dobu změnilo? Zaznamenal jste změnu po školské reformě?
Myslím si, že k nějaké výrazné změně nedošlo. Školský systém má v sobě velkou setrvačnost a vyznačuje se poměrně značnou odolností vůči změně. Probíhající reforma, mám na mysli zavádění rámcových vzdělávacích programů, zřejmě přinese případný pozitivní efekt až v delším časovém horizontu. Tuto reformu navíc provázela řada problematických momentů. Tím největším je to, že k debatě o jejím smyslu nebyli přizváni pedagogové ani širší veřejnost. Nelze se tedy příliš divit tomu, že byla a je mnohými odmítána. Přitom reforma v podstatě stojí a padá s vedením škol a jednotlivými pedagogy. To oni každý den předstupují před své žáky a naplňují nová zadání. Navíc jazyk dokumentů, které provázejí reformu, je přinejmenším zvláštní, a pokud už takové texty jednou vznikly, bylo nezbytné je vysvětlit a obhájit. To se nestalo. Ale i přes toto všechno se mi zdá, že přibývá škol s liberálnější atmosférou, které své žáky připravují nejen na budoucí povolání, ale učí je i to, jak se stát zodpovědnými a aktivními občany.
* Jací jsou dnešní pedagogové?
Jakékoliv zevšeobecňování je velmi ošemetné. Mnoho pedagogů je vyhořelých, v hodinách používají přípravy, které si udělali před mnoha lety. Považují frontální výklad a memorování za jediný správný způsob výuky. Na druhou stranu potkávám řadu pedagogů, kteří dělají výborně svoji práci, kteří jsou pro žáky partnery a zároveň mají přirozenou autoritu. Jsou to učitelé, kteří si uvědomují, že děti vychovávají především svou osobností. A umí v nich probudit zájem, což je mimořádně důležité. Žáci to dovedou ocenit.
* A mladí lidé se mění?
Pokud srovnávám s obdobím před deseti lety, tak myslím, že jsou celkově zdravě sebevědomější, více připraveni diskutovat a obhajovat svůj názor. Musejí na to ale mít prostor, protože jako na občany se na ně svět dospělých příliš neobrací. S tím pak souvisí jejich malá důvěra v to, že mohou oni sami něco změnit. Před rokem jsme uskutečnili rozsáhlé dotazníkové šetření mezi reprezentativním vzorkem středoškolských studentů. Jen osm procent z nich si myslí, že může nějak ovlivnit společenské problémy, a chystá se to udělat. To je alarmující číslo. Pokud mluvíme o mladých lidech, je důležité zmínit jednu věc. Náctiletí jsou každodenně vystavováni tlaku reklamních sdělení, v tomto směru jsou nejcílenější skupinou. Je jim vlastně vnucována cizí identita: tedy to, co podle reklamních agentur potřebují, aby byli šťastní, spokojení a „in“. Zároveň o nich často zaznívá řada zjednodušujících odsudků. Jsou vykreslováni jako ignoranti a povrchní konzumenti, které nic pořádného nezajímá. Je v tom zjevný rozpor.
* Co vám na českém školství vadí?
Pokud bych měl vybrat jednu věc, tak to, že se – navzdory cílům školské reformy – nedostatečně zajímá o aktuální témata, problémy a výzvy současného světa. Už jsem tady zmínil dotazníkové šetření. Byla v něm otázka, jaké jsou pro studenty nejčastější zdroje informací o společenských a politických tématech. Školu uvedli až na posledním místě, za televizí, internetem, rodinnými příslušníky, dalšími médii, kamarády a známými.
* Co podle vás především potřebuje české školství?
To samé co jakékoliv jiné školství. Vzdělané, motivované a finančně dobře ohodnocené pedagogy. Politiky, kteří nejen deklarují, že investice do vzdělávání je z těch nejpotřebnějších, ale v tomto směru i konají. A určitě fungující instituce, které nebudou měnit dlouhodobé strategie a koncepce podle toho, jak dopadly poslední volby.
* Jeden svět na školách vydává výukové filmové sady. Co se vám z vašeho pohledu nejvíce povedlo?
Rád bych zmínil dílčí projekt Příběhy bezpráví, zaměřený na moderní československé dějiny, zejména na období komunistického Československa. Když jsme před sedmi lety začínali, tématu se nikdo systematicky nevěnoval a museli jsme se vyrovnávat s obstrukcemi z mnoha stran. Jistě proto, že toto téma je stále velmi citlivé. V tuto chvíli mají školy k dispozici poměrně širokou nabídku filmů a materiálů a aktivit jak od nás, tak od dalších subjektů. Také ministerstvo školství nedávno vydalo metodické doporučení, kterým se obrací na zřizovatele a vedení škol, aby tomuto období věnovali ve výuce dějepisu a občanské nauky větší prostor. Je to rozhodně změna dobrým směrem a dovolím si tvrdit, že na ní máme určitou zásluhu. Za úspěch považujeme taky naši rozsáhlou sadu Průřezová témata prostřednictvím dokumentárního filmu. Vznikla před třemi lety v souvislosti s probíhající školskou reformou. Chtěli jsme pedagogům pomoci při zavádění těchto témat do výuky. Podle jejich zájmu se nám podařilo zareagovat správně. Přes velký náklad byla první tři vydání obratem rozebrána a v současnosti připravujeme už čtvrté. Právě na praktickou využitelnost našich materiálů se snažíme klást maximální důraz a zájem pedagogů svědčí o tom, že takovou podporu potřebují. Když jsme na našem webu začátkem února zpřístupnili objednávání nových materiálů na letošní rok, za první dva dny přišlo 400 objednávek. Z toho máme samozřejmě radost.
* Jaké nové projekty pro školy chystáte?
Plánujeme spuštění nového webového portálu, pracovně nazvaného Audiovizuální škola. Ten by měl být platformou pro poskytování dokumentárních filmů a dalších, nejen audiovizuálních materiálů školám. Vzhledem k tomu, že poměrně rychle přibývá škol s vysokorychlostním připojením na internet, chceme jim tímto způsobem nabízet ke stažení filmové a zvukové materiály, fotografie a doprovodné metodické a informační materiály. Podrobný vyhledávací systém jim přitom umožní najít k danému tématu atraktivní výukové pomůcky. Tento projekt máme připravený, momentálně hledáme finanční prostředky na jeho realizaci.
O autorovi| TATIANA ČABÁKOVÁ, Autorka je novinářka
