V rozhovoru s Petrem Kotykem, který byl pořízen v devadesátých letech, ale knižně vyšel teprve na sklonku minulého roku, říká Pavel Tigrid na adresu české politiky: „Je pro mě nepochopitelné, že tato slušná průměrná občanská společnost vypotí, vysmaží politikářské, sobecké, nevzdělané, nekultivované nestvůry, samozřejmě ne všichni jsou takoví, ale mnozí!“
Kladu si podobnou otázku již dlouho, byť bych ji nedokázal formulovat tak rozkošně jako Tigrid. Jak to, že všichni ti milí a inteligentní lidé, vedle nichž žiji a pracuji, si nakonec za své politické zástupce vyberou kreatury, o které si bez pocitu hnusu snad nelze ani otřít boty?
Mám na to dvě odpovědi, optimistickou a pesimistickou. Začnu tou druhou: Pavel Tigrid i já se mýlíme a své vlastní zkušenosti s bližními nemístně zevšeobecňujeme na celou společnost. Ve skutečnosti u nás není žádná „slušná průměrná občanská společnost“. Typický Čech je prostě sobeckou, nevzdělanou a nekultivovanou nestvůrou, která volí sobě podobné. Tigrid měl stejné štěstí jako já, že žil v bublině slušných lidí, ta se však vznáší v pěně, jejíž substrát je z úplně jiné hmoty.
Pesimistická je tato odpověď proto, že vede ke společenské pasivitě. Jsou-li politici věrným obrazem společnosti, která je volí, pak zbývají dvě věci: buď se dobře utěsnit ve své bublině a dovnitř nepouštět nic z toho, co se odehrává venku. A doufat, že časem třeba z té pěny vznikne pár bublin podobných té naší. Nebo prostě odejít jinam, což je řešení, o kterém přinejmenším sní čím dál více Čechů, nejen lékařů.
Podle optimistické odpovědi skutečně existuje „slušná průměrná občanská společnost“ a problém je pouze to, jaké jedince volí či nevolí. Znám pár docela úctyhodných lidí, kteří k volbám zásadně nechodí, protože nevěří tomu, že by jejich hlas mohl cokoliv změnit. Z morálního hlediska se tomu nedá nic vytknout, politicky je to však dost prostoduché. Další skupina idealistů zase volí strany, které mají sice krásný program, ale pravidelně končí v poli poražených. Většina voličů prostě volí menší zlo, ale bohužel i menší zlo je u nás ještě dost velké.
Je evidentní, že problém není na straně poptávky, ale nabídky. Poptávka po slušném politikovi by byla, kolik takových nám ale strany nabízejí? O kterém současném ministrovi, poslanci či senátorovi se dá s klidným svědomím říci, že může být morálním vzorem? Zdá se, že to po svých politicích již ani nevyžadujeme, stačí nám, když u korýtek nemlaskají moc nahlas a kradou jen přiměřeně. Třeba zneužívání poslaneckých náhrad již považujeme za věc, nad kterou se dá mávnout rukou.
Optimistická je ta odpověď v tom, že současný stav se dá lehce změnit, stačí maličkost: když budou kandidovat jiní lidé, než běžně kandidují. Skepticky ovšem dodávám: Proč by to dělali? Vy snad někam kandidujete?
O autorovi| PETR ZÍDEK redaktor LN
