Hodnoty spojené s Aliancí ho údajně moc nezajímají, soustřeďuje se hlavně na slíbená dvě procenta výdajů na obranu a účet, který bude v tomto ohledu většině spojenců vystavovat.
Takže je dobré se na hodnoty NATO jasně podívat. Preambule Severoatlantické smlouvy z roku 1949 hovoří docela jasně: „... Smluvní strany jsou odhodlány hájit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu...“
Rok 1949 nebo počátek studené války se mohou někomu jevit jako zapomenutá doba. Varšavský summit NATO z loňského roku ale přišel s deklarací, která hned v úvodní části říká: „Základní mise NATO zůstává nezměněna... Aliance zůstává komunitou svobody, míru, bezpečnosti a sdílených hodnot, individuální svobody, lidských práv, demokracie a vlády práva.“ Vloni ve Varšavě tedy dokonce ještě přibyla lidská práva.
Co má ale se svobodou jednotlivce, lidskými právy apod. společného současné Turecko, kde sedí ve vězení tisíce údajných pučistů a gülenistů, akademiků, novinářů, pracovníků neziskovek, kde desetitisíce lidí z téhož důvodu bylo vyhozeno z práce apod.? Turecko, které dokonce zavírá do vězení novináře s německým občanstvím?
Ale prosím vás – nic nového pod sluncem, může vám říci leckdo světem zkušený. Turecko a Řecko jsou členy NATO od roku 1952 a drahnou dobu, či dokonce většinu času to byly vojenské režimy, které s demokracií neměly společného nic. Portugalsko, které je dokonce zakládajícím členem NATO, také nebylo dlouho demokracií... Vždyť je to jasné – svobodné a demokratické státy na Západě potřebovaly turecké a řecké strategické předpolí i zázemí a též jim šlo o to, aby tyto státy s důležitou strategickou polohou uvolnily vzájemné napětí a staly se spojenci. A turecká i řecká armáda potřebovaly pomoc Západu a západní zbraně. Jakápak pořád demokracie?
Jenže pokud se o něčem říká, že to není nic nového pod sluncem, ještě to neznamená, že to není zcela zásadní téma k diskusi. Je přece jasné, že Turecko dnes funguje v rozporu se základající chartou NATO. Na druhou stranu jistě nechceme odevzdávat Turecko do ruského vlivu. A taky je Turecko členem lecčeho jiného – OECD, Rady Evropy, má asociační dohodu s EU a nikdo ho odnikud nevylučuje.
A taky si musíme rozmyslet – ve světle toho, že zakládací listiny NATO neříkají nic o tom, jaké jsou sankce a procedury, když někdo něco nedodržuje, a už vůbec nemluví o vyloučení: je lepší mít Turecko uvnitř a zkusit s jeho důstojníky a generály pracovat, nebo ho mít nekontrolovaně venku?
Co se Trumpa týče, jednou řekl, že NATO je „obsolete“, tedy překonané, tudíž zralé na zrušení. Pak řekl, že je „velmi důležité“. Dodejme, že když je něco „velmi důležité“, je to důležité včetně své základní charty a není možná třeba to donekonečna opakovat. Třeba to Trump četl nebo to berme tak, že to četl.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
