Odmítnout tanec se sluší v podstatě jen v případě, že je žadatel opilý (a pak je naopak potřeba na něj taktně upozornit jeho známé nebo pořadatele). Někteří učitelé etikety pak poznamenávají, že nejsou vhodné „exotické pohyby“ – tím myslí, že není vhodné se moc předvádět. A hodí se s partnerem obtančit jedno kolo, nebo ideálně set, než ho vyměníme za jiný protějšek. Osazenstvo balkonů a lóží by pak nemělo nadužívat kukátko a příliš zvyšovat hlas ani častovat tancující pod sebou vtipnými poznámkami. Naštěstí stará pravidla, že dáma by sama neměla korzovat po sále a vůbec by neměla nikde osamocená postávat, už tolik neplatí a nikdo nebude odsuzovat ženu, která přijde na ples jen v doprovodu přátel, jak to bylo ve viktoriánských dobách.
Některé velké plesy dokonce pořádají kurzy tance nebo etikety před samotnou akcí, pražský Ples v Opeře má zase obšírně vyvedené stránky, kde pojednává o etiketě i o dress codu. Například zde citují předválečného učitele společenské výchovy Otakara Landu: „Šlápne-li pán dámě na nohu, musí se náležitě omluviti. Dáma nesmí proto dáti najevo své rozhořčení. Stejně tak, jestliže pán nějak roztrhl dámě při tanci šat. Jistě to nebylo učiněno ve zlém úmyslu a dáma má onu věc pánovi prominouti, i kdyby ji to sebe více mrzelo. Uklouzne-li dáma při tanci a upadne, pán ji ihned zdvihne a dělá, jako by se nic nestalo.“ Co na sebe Šlehačka: to je nejen ozdoba na dortu, to je i termín pro velkou nadýchanou sukni od plesových šatů, s obručí i bez. Server Módnípeklo.cz radí se jí pokud možno vyhnout. Společně s nepadnoucím korzetem je to jeden z nejčastějších prohřešků, které na českých plesech vidíme. Podle Módního pekla bychom tedy měli volit šaty podle vzduchotechniky v sále – jinak hrozí v případě špatného větrání a těžké róby „pomalé udušení ve vlastní šťávě“.
Autorka Módního pekla Ada potom přidává základní rady: 1. Šaty nesmí být přeplácané. Na ples chcete mít pěkné šaty, boty, účes, nalíčení, kabelku – a to celé by mělo být vyrovnané, ne že šaty ukradnou veškerou pozornost pro sebe a potlačí všechno ostatní včetně nositelky! Výsledný dojem nechť je „tamhle jde pěkná slečna v hezkých šatech“, a ne „tamhle jde cukrová vata a nahoře z ní kouká nějaká paní“. 2. Zapomeňte na satén a organzu, jsou i jiné materiály. 3. Šaty musí lichotit vaší postavě. 4. Šaty nesmí ukazovat víc masa, než je slušné. Ještě by se k tomu dalo dodat, že by neměly být úplně demodé a měly by odpovídat věku a příležitosti. Čím formálnější událost, tím formálnější šaty (a méně odhaleného masa). Totéž vždycky platilo pro věk – čím víc, tím tmavší barvy a méně masa –, ale dneska už se z toho tak nestřílí.
Řiďte se postavou a vlastním pocitem. Stačí, když ze sebe nebudete dělat diblíčka. Do divadla a na koncerty odehrávající se v divadle nebo koncertních síních se nosí krátké šaty, tedy „malé černé“. Krátké znamená minimálně ke kolenům (kratší ne) a nemusejí být výhradně černé, ale barva by neměla být řvavá (takže buď tmavé, nebo světlé, ale decentní odstíny); pokud si chceme vzít rukavičky, tak ke krátkým šatům patří taky krátké (dlouhé se nosí k večerní toaletě).
Na ples se nosí dlouhé šaty. Na maturitních plesech vídáme i krátké a lze to připustit, protože nejde tak úplně o formální ples, spíš o takový lepší mejdan pro maturanty, ovšem trochu to sráží atmosféru. Oslavenkyně, tedy maturantky, by měly mít dlouhé slavnostní šaty, krátké si může vzít sestra nebo kamarádka.
K večerním a malým černým šatům patří boty s uzavřenou špičkou a punčochy. Ke koktejlkám se mohou nosit i boty s otevřenou špičkou a do nich jemné punčochy bez zesílené špičky. Sandálky bez punčoch jsou určené pro neformální příležitosti.
(zdroj www.modnipeklo.cz)
