Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Návod pro muslimy, jak promýšlet korán

Česko

Doslovné čtení koránského textu je oporou pro ty, kteří zastírají, že islám jako kterákoliv náboženská víra žije a vyvíjí se. Islám stavěný mimo tok lidských dějin je abstraktní konstrukcí, o niž se opírají muslimští dogmatici a fanatici. Dva francouzští politologové egyptského původu vystupující pod společným pseudonymem Mahmoud Hussein soudí, že islám trpí fanatismem a dogmatismem od okamžiku, kdy „boží slovo“ bylo zafixováno do nezpochybnitelné psané verze koránu. Spor o to, zda lze nad koránem přemýšlet nebo je dovoleno mu pouze naslouchat a slepě plnit jeho příkazy, se táhne staletími. Dnes je znovu aktuální.

Dát muslimům schopnost a odvahu přemýšlet o své víře v historických souvislostech je cílem představovaného opusu. K sepsání práce autory inspirovaly besedy věnované jejich předchozí knize Al-Síra. Prorok islámu podle výpovědí Muhammadových druhů. Zjistili, že znalosti koránu jsou mlhavé a že většina muslimů spatřuje v koránu hotové odpovědi, a nikoliv podněty k zamyšlení o smyslu víry. Od tohoto zjištění se odvíjí autorský záměr: vrátit Muhammadovi reálnou tvář člověka, který přemýšlí nad životem a světem a který váhá a pochybuje, stejně jako ukázat „boží slovo“ jako výzvu, a ne jako tíživý balvan jasně formulovaných příkazů a zákazů.

Úmysl autorů nabídnout muslimům cestu, jak se zbavit traumatu hluboce zasutého do jejich niter, je chvályhodný. Přicházejí s receptem na roztržku „mezi povinností respektovat autoritu božího slova a bezvýhradně se jí podřizovat a přirozeným lidským sklonem samostatně uvažovat“. Doporučují islám praktikovaný v počátcích nejbližšími druhy proroka Muhammada a spočívající ve vnitřním prožitku a rozumovém pochopení koránských veršů. Autoři chtějí čtenáře přesvědčit, že smysl koránského textu se může vyvíjet a a že nepředstavuje strnulost, k níž svádí fundamentalistická obrana doslovnosti.

V pozadí historických rozborů je jasně čitelný autorský záměr strhnout z minulosti islámu roušku zbožňování. Nikoliv výhradně s cílem desakralizovat minulost samotnou, nýbrž s vyhlídkou, že racionálně pojatý výklad probudí u muslimů zájem a snahu změnit nynější systém vzdělávání a učení panující v islámském prostředí. Je známo, že vzdělávání ve většině muslimských zemí spočívá na memorování „pravd“ a kritický rozum se pěstuje jen okrajově.

„Promýšlení koránu“ by mohlo přispět ke zmírnění jak nervózní atmosféry vyvolávané krizí islámu, tak napjatých vztahů mezi muslimy a Západem. Apelovat na rozumové dispozice muslimských čtenářů a povzbuzovat u nich zájem klást si otázky jiným způsobem, než je ten, který se jim ze všech stran vnucuje, je záslužné. Leč toto dílko má své limity. Jeho autoři se vydávají na riskantní půdu, když se rozhodli vsadit „boží slovo“ do časoprostorového rámce. Alláh tím nabývá historicity, která mu nepřísluší.

***

LITERATURA FAKTU

ČESKY NEVYŠLO

Penser le Coran

Mahmoud Hussein Vydalo nakladatelství Grasset, Paris 2009. 192 strany.

Autor: