Značku, s níž nyní slaví úspěchy na řemeslných trzích, založila v roce 2013 Bára Diduchová. Jako svatební dar totiž dostala hrnčířský kruh. Nešlo o pouhý rozmar, ale o návrat ke známému oboru. Bára totiž vystudovala výtvarné zpracování keramiky a porcelánu na Střední průmyslové škole v Bechyni. Dlouho se ale živila jako učitelka nebo provozní čajovny. „Bála jsem se, že budu muset točit sto stejných hrnků denně,“ vzpomíná dnes. Myšlenka vrátit se k vystudované profesi ji ale neopustila. Když dostala v práci výpověď, měla jasno.
  |
Vznikla tak dílna Ema Mamisu, která svým názvem odkazuje k čítankám a zároveň japonské keramice. Bára s kolegou Martinem Minksem vyrábí vše ručně a v limitovaném množství. Základním materiálem je porcelánová kamenina. Práce s ní pod Bářinýma i Martinovýma rukama je hypnotizující. A stejně tak trpělivost, s níž do šálku, který byl ještě před chvílí hroudou hlíny, vyťukávají tečky svou oblíbenou kobaltovou modří. Keramická díla se vypalují na více než 1200 stupňů, a tak zdánlivě křehké sněhově bílé šálky a talířky zvládnou i mytí v myčce.
Kouzlo každého kusu nádobí tkví především v jedinečnosti. Ani jeden talíř není dokonale rovný, ouško nesedí na každém hrnku stejně. A právě drobné odchylky jsou podle Báry to, po čem její zákazníci touží. „Lidé začínají více přemýšlet o tom, kdo věc, kterou si kupují, vyrobil nebo odkud je. U nás nacházejí ručně vyrobené originální kousky nesoucí vlastní rukopis,“ říká ve své dílně nedaleko Stromovky. „Spousta z nich také zvažuje, jestli nejsme moc drazí. Ale pak zjistí, že naše věci opakovaně a rádi používají. To je ta nejlepší zpětná vazba.“
Nádobí od Ema Mamisu tak neodchází spolu s další rekonstrukcí kuchyně, ale nechává se v kredenci, vždy připraveno pohostit další generace strávníků. Ať už se chystají dát si jen rychlou snídani, nebo jim keramika bude dělat společnost u nedělního oběda.
